Slovní hříčka

Večer. Uspěchaný večer velkoměsta. Na vlakovém nádraží se to hemží lidmi - všichni někam spěchají. Je tu však malá skupinka, která nikam nespěchá - hrstka mladých mužů v oblecích a kravatách, každý z nich drží v podpaždí kovovou konstrukci.

Jeden z nich, zřejmě jejich vůdce, nenápadně kývnul směrem k východu z nádraží. Všichni se ihned přesunuli tímto směrem, popadli své kovové konstrukce a jali se je stavět na zem. Vůdce otevřel kufr plný papírů. Kolem prošel policista na hlídce, ale neshledal nic podezřelého.

Co se bude dít? Co chystají tajemní muži? Nyní z kufru vytahují papíry - jsou to notové zápisy, jsou na nich vidět jednotlivé takty písně. Kovové konstrukce nejsou nic jiného než stojany na noty. Jejich vůdce vytahuje taktovku a celý hlouček mužů se uspořádá tak, aby na něj viděli. Lidé se dále nevšímavě hemží nádražní halou.

Dirigent poprvé mávnul a sbor začal zpívat. Slova písně jsou záhadná, v jakémsi neznámém jazyku. Hluboké tóny rezonují se zdíivem nádražní budovy, vysoké se sklem v oknech. Po několika slokách písně se náporem tónů budova hroutí! Lidé marně prchají z nádraží, všichni nalezli v sutinách smrt, včetně zpěváků.

Právě jste byli svědky sebevražedného tenoristického útoku.

---