Poprvé

Probudila se to ráno poprvé. Věděla, že ještě několikrát usne a probudí se, jako každé jiné ráno. Ale dnes se jí usnout nechtělo. Chtěla jen bdít a koukat do stropu a strhávat z něj očima zbytky noci. Oknem pronikalo světlo, už takhle brzy bylo krásně. Dávala si načas, než se podívá vedle sebe. Dneska poprvé má cenu se podívat vedle sebe.

Dneska jsem se probudila jako žena, napadlo ji. Vzápětí jí to přišlo k smíchu. Jako kdyby byla nějaká panna. Nebyla, ani včera ne, ale dnes si poprvé připadala jako žena. Protože měla muže. Chlapa. Tady vedle ní potichu chrupkal a jeho ostrá vůně provrtávala peřiny, i ty její. Dneska byla celá. Celá žena. Poprvé. Nějak cítila, že k ní tenhle chlap patří a že je schopný vyplnit její dny, její srdce i její tělo.

Koutkem oka zahlédla velké chodidlo, jak vykukovalo zpod peřiny. To chodidlo bylo zárukou stability, jestli se to tak dá říct. V jejích očích znamenalo totéž co nabídka k sňatku. Máš pravdu, chodidlo. Jak jsi velké a pevné a hřejivé, přitom jemné. Další, co vykukovalo zpod peřiny, byla světlá kštice a jedno klenuté obočí. Měla chuť ho políbit. Ale nechtěla ho budit. Ještě ne.

Vyskočila z postele a poživačně se protáhla. Pomyslná linka vycházející z jejích paží proťala strop a skrz střechu vyběhla někam ke slunci. Natáhla na nahé tělo široké letní šaty a ledabyle zavázala pásek. Vzala ze stolu klíče a jako modrý vánek seběhla po schodech dolů. Nenápadně si na chodbě čichla k ruce, jestli má na pleti ještě jeho vůni, jestli tam zůstala, ano je tam. Uchichtla se akorát, když míjela kterousi nevrlou sousedku a hned ji pozdravila, jakoby ji chtěla obejmout. Jsem jeho, běželo jí hlavou, a také hodně ohrané úryvky z operet. Chtěla bych tančit jen, protančit noc i den…

Venku bylo poměrně sychravo, v noci pršelo a jí teď dělalo radost přeskakovat louže a hrát si na Singing in the Rain. Překročila několik psích hovínek a zakopla o lepenkovou krabici a to všechno jí připadalo nesmírně romantické. Poprvé. Jakoby se dívala na svět jinýma očima. Jeho očima.

Dala si na čas a obešla celou čtvrť, než si vybrala malé pekařství s nejvoňavějšími koblihami. Prodavačka zapomněla pozdravit a celou věčnost hledala drobné. A ona zatím měla před očima jen ten oblouček obočí, tmavý a klenutý, měkký a nesmlouvavý, vypočítavý a zasněný.

Dole nešly otevřít dveře a nemohla se dozvonit, naštěstí zrovna vycházel nějaký pán. Na její dobrý den odpověděl bodrým nazdáár, což ji na chvilku uzemnilo. To až mu budu vyprávět, to se nasmějeme. Třeba při snídani. Jestlipak už je vzhůru? Hledá mě?

Nahlédla do ložnice, kde se očividně nic nezměnilo. Těžká vůně (okno bylo ještě zavřené kvůli dešti), chodidlo vykukující zpod peřiny, tmavé obočí pod světlými vlasy. Zavřela tiše dveře, aby uvařila čaj. Jaký tu má pořádek, uvažovala. Všechno potřebné našla na první pokus. Původně chtěla snídani do postele, ale nebyl tu žádný tác. Tak alespoň půvabně prostřela stůl pro dva, nechyběl ani žlutý tulipán, který cestou nenápadně utrhla v parku. Jak člověk pozná, že potkal toho pravého? Prostě to ví.

Zvědavě nakoukla do ložnice. Vůně, chodidlo, obočí. Nic nového. Zavřela za sebou dveře a upíjela čaj. Koukla na hodinky. Od chvíle, kdy se vrátila z obchodu, uplynulo sotva 15 minut. Vstala a šla se osprchovat. Bylo jí trochu líto, když proudy vody smývaly zbytky jeho přítomnosti. Utřela se do jeho ručníku a zahalila se do něj, protože voněl jako on.

Vstoupila do ložnice, kde vůně mýdla podráždila stále houstnoucí ovzduší. Vklouzla pod peřinu a zatajila dech. Že by ho to neprobudilo? Otočila se a přejela rty klenuté obočí. Obrovské chodidlo se vymrštilo, zasáhlo její holeň a zase se stáhlo pod peřinu, tentokrát úplně. S obočím to ani nehnulo.

Sundala si ručník a vlezla si k němu pod peřinu. Jaké tam bylo teplo, bezpečno, jako v doupátku. Obdivovala hmatem jeho pokožku a nesměle ho líbla na rameno, pak na tvář. Uvelebila se a usnula.

Když se vzbudila, podivila se, kolik uplynulo času. Musela si odskočit a cítila se velmi trapně, když se spláchnutí rozlehlo malinkým bytem. Dala si na čas, než se vrátila. Učesala se, nanesla rtěnku a řasenku. Nahlédla do ložnice. Políbila obočí. Došla si pro noviny.

Znovu nahlédla do ložnice. Puch, noha pod peřinou, rozcuchané vlasy a jediné vyklenuté obočí.

Znovu se oblékla, navoněla se svým oblíbeným parfémem a tiše za sebou zavřela dveře. Cestou na tramvaj šlápla do louže.