Touha

Dusím se

spoutaná svěrací kazajkou z tisíců motýlů.

Jsem jenom já a šum jejich křídel,

v němž jasně rozeznávám tvoje jméno.

Dusím se nadějí, zmarem, vírou i zlobou.

Skoro tě neznám.

Jsi věrným druhem mé samoty,

 mého odcizení.

Už nevím, co je  JÁ ,

protože všechny mé myšlenky

teď patří TOBĚ, blízký cizinče.....

Jsi poslední svíčka v temnotě,

v temnotě, již stvořil můj klam a moje touha.

Jsi sen, jen sen mého bláznovství,

a přesto dál budu doufat v naši krásnou nelásku.

Dusím se

a můry toužíce po světlu

narážejí křídly do oken........