Další sobotní odpoledne

Naši typickou, obyčejnou, normální a běžnou rodinku, Rudolfa, Renée a Jáju už znáte, pokud jste zakopli o první Sobotní odpoledne. Dnes jsem k nim znovu nakukovala. A zase mě nezklamali. Od našeho minulého setkání se leccos změnilo. Renée se rozhodla pro zdravý životní styl a začala sportovat a jíst celozrnné pečivo a mrkev. Rudolfovi se tento násilný přechod nelíbí a tak vzal domácnost do rukou sám. A tak Renée po příchodu z práce, aerobiku, spinningu, či pokecu s kamarádkami likviduje pohromy. V pátek například přiběhla domů, vytáhla z pračky deku, která se nesmí prát, ale jen chemicky čistit a která zřejmě Rudolfovi připadala být špinavá a proto ji vyvařil a odnesla ji do kontejneru. Renée ale nehne ani brvou a trpělivě mlčí a vyhazuje zničené věci. Ona se totiž rozhodla do starého stereotypu již nezabřednout. A tak v sobotu ráno spí, zatímco Rudolf vstává a jen stručně oznámí:

     „Jdu nakoupit.“

No, prima, pomyslí si Renée, převrátí se na druhý bok a zase usne. Jája vstává v devět, zapne televizi a ztiší zvuk, aby se Renée dospala. V deset vstane i Renée a hned zasune nohy do šlapek rotopedu. Jája se nudí a tak jí Renée poradí, aby zalila květiny, ostříhala suché listy a vyčistila křečkovi akvárko. V jedenáct jde hladová Renée koupit něco k snídani. Koupí Jáje nějaké ovoce a sýrový rohlík a sobě celozrnné pečivo a jogurt bez cukru a se sníženým obsahem tuku. Předpokládá, že Rudolf přinese jídlo, pro které ráno odešel. Předpokládá špatně, Rudolf se vrátí domů v jednu hodinu se slovy:

     „Co mám k jídlu?“ (zcela zřetelně by se Rudolf do starých stereotypů vrátil rád).

     „Nic. Dyk si šel nakoupit!“ řeknou Jája a Renée unisono a věnují se hře. Jája přemluvila Renée, aby si zahrály scrabble.  Rudolf zase odejde, tentokrát neřekne nic. Přibližně za hodinku vyndá Renée z mrazáku pytlík se zeleninou a ohřeje ji v mikrovlnce. Polovinu dá Jáje na talíř, přihodí dva sýrové rohlíky a talíř položí před Jáju. Přijde Rudolf. Vidí Jáju jíst zeleninu a řekne:

     „Jé, já jsem si chtěl dát tu zeleninu!“

     „No, to máš smůlu.“ zasměje se Renée „původně jsi šel přece nakoupit, tak kde ten nákup máš?“

     „Ještě jsem to nestih“

Renée odnese špinavé talíře do dřezu a jde se opět věnovat hře.

     „Ježiš!“ řekne Jája, vytáhla si z pytlíku asi špatná písmenka. Rudolf v kuchyni krkne. Stojí u lednice a přemýšlí. V mrazáku je ještě pytlík se špenátem. Vyndá ho, dá na talíř a do mikrovlnky. Pak stojí pět minut u trouby a hledí dovnitř. Vyndá špenát a dalších pět minut do něj dloube vidličkou. Asi přemýšlí, jak je možné, že je ještě zmrzlý. Pak ho dalších pět minut rozmrazuje. Pak zase pět minut dloube vidličkou. Pak zase rozmrazuje. Pak si talíř se špenátem odnese na stůl a sedne si. Chvíli špenát míchá vidličkou a pak se zeptá:

     „Nemám tu vodu z toho vylejt?“

     „No, třeba ji vylej to máš fuk“ odpoví Renée zaujata hrou. Rudolf nahne talíř do dřezu a vylije přebytečnou tekutinu ze špenátu. Pak si zase sedne ke stolu. Chvíli přemýšlí, vstane, vyndá z ledničky kečup a nalije ho do špenátu. Renée obrátí oči v sloup:

     „Osolil sis to?“

     „Ne, mám?“

     „No, bylo by to lepší“

Rudolf si špenát osolí.

     „Dal sis do toho česnek?“

     „Ne, to můžu i teď?“

     „Jasně, vrzni ho tam!“

Rudolf si nakrájí do špenátu několik stroužků česneku.

     „Chceš pečivo?“

     „Ty nějaký máš?“

     „Jo, mám tu tři celozrnný rohlíky, tak si dva můžeš vzít, když mi je pak zase koupíš!“

Rudolf se najedl a zase zmizel. Když se za půl hodinky vrátil, nesl tašku s nákupem.

     „Jájo, dáš si pizzu?“

     „Jasně!“

Rudolf strouhá sýr a Renée se na to nemůže koukat, vezme pytlík se svými celozrnnými rohlíky a odchází.