Doktor Alpha

Sníh a mráz, staví mezi lidmi hráz. Jako na stavbě dělníci, staví zeď po zemi vonící. Táta dělník létá po obloze v malém zlatém voze, vozí tam děti těch, kteří pro svůj spěch, málo jim dali času, nedbali jejich hlasu. Po všech zemích tiše létá, nechce rušit krásy našich dní. Mezi mraky se proplétá, trpělivě čeká, než se rozední. Pozoruje ptáky nad řekou, a tebe, když ti slzy tekou, Lunu a hvězdy mlčky pozdraví, škaredé osudy lehce vyspraví. Chceš-li ho spatřit, dávej pozor! Támhle je! Můžeme k němu patřit, můžeme léčit naše naděje. Naděje lidí z této doby, plané řeči plné zloby, praskající ze slov plavidlo bortící se o nebeské stavidlo. O stavidlo naší hráze, kde směje se nám blázen. Ten blázen není nikdo jiný, než svět krutý a stinný.

---