Vysvobození

Když cítíš vinu za to, že vůbec dýcháš,

pak polož hlavu na pařez dubový

(uprostřed lesa jarně provoněného),

pozvi soudce duše své

(s ním přijde i tvůj věrný kat ,

on v typickém černém hávu krví smáčeném

se na místo popravy dostaví).

Jen sežeň mu sekyru s ostřím meče samurajů,

kterou tě po soudu spravedlivém,

(kdy soudce tě z hříchu obviní),

ten milý kat popraví,

  něžně setne hlavu od těla.

V doufání, že už bolest necítíš ,

si otře ostří stříbrné,

usedne vedle do trávy

a za tebe se tiše pomodlí...

Vždyť nebyl to zlý člověk, ani nečestný,

možná jen trochu zbabělý

a omlouval své chyby jak to šlo,

ukrýval se do sebe,

nedal lidem poznat duši svou -

- to stalo se mu osudným -

- zůstal sám až do skonání,

snad dostane se jednou do nebe...

A možná ty jeho slova z dáli uslyšíš,

pocítíš úlevu nad skutky, co nevezmeš už nikdy zpět,

a duši svou z pevného sevření vypustíš

- ona poletí přímo vzhůru -

 - rovnou do nebe.