Katedrála opilostí

Opilý zedník poslouchá chór

dunící z oken katedrály ...

jenž plula jeho očima

a nad ním sochy naříkaly

o holubích křídlech

které pozbyly ...

Opilý kněz se naklání

z balkónku gotické stavby

a sní o tom že se jednou

ze zemských pout vymaní ...

Opilý hodinář opírá se

o její černou zeď

a v očích mu stojí čas

zapomněl na nohu

kterou mu požírá sněť ...

Opilá dívka z kabaretu

leží v trávě zahrady

a nad ní se tyčí katedrála

nevidí už žádné ohrady

a nehraje role, co kdysi hrála ...

A nad tím vším

se tiše sklání

Opilá katedrála ...