Chytrá princezna vs. vlk

            V jednom dalekém království za sedmero horami, sedmero lesy a třistatřicetitřemi stříbrnými střechami žil starý, vetchý král Terenc a ten měl tři dcery. Nejmladší se jmenovala Eržika, byla krásná až na takovou maličkost. Šilhala. Druhá dcera, věkově prostřední se jmenovala Marika. Ta měla zase extrémně dlouhé zuby (a pravidelně vyškrabávala rýhy na parketách - pozn. místního historika). Ovšem nejstarší, Pikvika, byla dokonalost sama. Oči měla modré jako nebe, vlasy barvy zralé pšenky, tvářičku k zulíbání a postavu, no radost pohledět.

            Zrovna když bylo Pikvice osmnáct, zavolal si ji k sobě král.

            "Pikviko, dcero moje, to jsem rád, že tě vidím!" spustil. Na vysvětlenou bych měl dodat, že před pár lety oslepl a až nyní mu dobrá čarodějka vrátila zrak.

            "Máme problém, dcero má. Do našeho kraje vběhl zlý vlk. Ale není to jen tak obyčejné zvíře, to bych tě asi nevolal. Je velký, silný, inteligentní a umí mluvit lidskou řečí." Král se na chvíli odmlčel, jednak chtěl prohloubit atmosféru a také se potřeboval nadechnout.

            "Ach otče, už mě nenapínejte." vzdychla princezna.

            "Dobrá. Tedy, ten vlk tě chce. Nevím proč, možná za ženu, možná na oběd. Přiběhl totiž až sem, žádná stráž ho nezadržela, a řekl : 'Králi, dej mi pannu Pikviku, nebo tě sežeru a celé království s tebou! Máš na to měsíc!' a pak odběhl do blízkého lesíka."

            "Ale otče, vždyť já už nejsem ..." snažila se princezna cosi poodhalit ze svého soukromí, ovšem král ji přerušil.

            "Tohle zřejmě nemyslel, dcero." a pak dodal : "Poslal jsem na něj nejlepší lovecké oddíly. Ale nikdo se živý nevrátil (král se taktně snažil naznačit, že se vrátila jedna zombie, ovšem před Pikvikou takové ohavné podrobnosti říkat naplno nechtěl). Dokonce jsem použil i osvědčený trik s malou, do červených šatiček oblečenou holčičku s košíkem plným otráveného Pedigree. Nenašla se ani holčička, ani košík. Už jsem bezradný, budu mu tě muset vydat." skončil smutně král, schoulil se na trůnu a další komunikace s ním již nebyla možná. A tak se princezna odebrala do svých komnat.

            Uplynul již skoro celý měsíc, když Pikviku něco napadlo. Rychle běžela za otcem a pár hodin spolu rozumovali.

            Král si potom zavolal zbývající dcery. Ty hned přiběhly (a v parketách přibyly další dvě rýhy), Terenc jim nastínil situaci a za chvíli...

            ...před vlkovou norou zastavil kočár. Z něho se vybelhal král a za ním vyskočila Eržika. Vlk zrovna byl vevnitř. Ovšem ucítil je, přestal si vybírat blechy a vylezl ven.

            "Á, králi, kohopak nám to vedeš ? To je Pikvika ?" zavrčel.

            "Není, vlku, to je moje krásná dcera Eržika, nechtěl bys radši ji ?"

            Vlk si princeznu začal prohlížet, očuchal ji a nakonec se jí podíval do očí. A strnul.

            "Proboha králi, neblázni, tohle že je krása ? Vždyť ona kouká každým okem jinam, z toho by se člověk zbláznil. A vlk taky. Víš co, odveď si jí a přivez Pikviku." zakňučel a zalezl do nory.

            Druhý den před vlkem opět zastavil kočár. On zrovna ležel na sluníčku a lízal si, no, ehm, prostě ležel na sluníčku. Z kočáru vystoupila Marika (a zoubky se jí okamžitě zaryly do země) a starý král.

            "Haf králi." způsobně štěkl vlk. "Co to sem vedeš, tohle je snad Pikvika ?"

            "Kdepak, vlku, tohle je moje krásnější dcera Marika." odvětil král.

            "Říkal jsem, ať přivedeš Pikviku!" zavrčel popuzeně vlk. "Tuhle dej nějakému sedlákovi, ať mu vyorává brázdy!"

            Vlkův smysl pro humor krále trochu popudil (a co teprve Mariku), ovšem Terenc dále pokračoval ve své roli.

            "No tak dobře, já přivedu svoji nejkrásnější dceru Pikviku." povzdechl si naoko skroušeně král.

            Ve vlkově hlavě se začaly honit myšlenky. 'Krásná je pidlooká, krásnější, no radši nemluvit a nejkrásnější ? Ježíši, to musí být ještě větší mutant. No fuj, pracky pryč.' (všimněte si, jaká pokroková slova používá vlk - pozn. autora)

            "Víš co, králi ?" zavrčel nahlas. "Na tohle já nemám žaludek. Nech si svoje dcery, já jdu do jiného království. Z vás se mi tu dělá šoufl."

            Pak ještě zakňučel, odběhl hluboko do lesa (směr severoseverozápad - pozn. místního astronoma a matematika) a nikdo ho již nespatřil.

            Král se i s dcerou vrátili na hrad, Pikvika byla radostí bez sebe, že jí plán vyšel a celá rodina slavila, pila a pila. A jestli ještě nedostali otravu alkoholem, tak tam pijou dodnes.