Vlk strikes back

            'Co budu dělat ?' říkal si vlk, když uháněl z království. Původně tam byl kvůli jedné ze tří princezen, přesněji řečeno nejstarší a chtěl si ji vzít za fenu (musel ovšem králi pohrozit sežráním, ale to by neudělal, neboť jí jen čerstvé věci - pozn. vlkova osobního přítele Blechy). Ovšem nemělo to cenu, viděl její sestry a než aby viděl i samotnou princeznu (Pikvika se jmenovala), radši utekl. Jen když si ji představil, stály mu chlupy na zádech jak hřebíky.

            Ovšem nyní byl kvůli tomu bez práce. A dneska většinou o vlky není zájem. To je samá tří až devítihlavá saň, nebo vodník, bludička, ale vlk ? Ne, ten už se ohrál, vlk je podle zaměstnavatelů už zastaralá záležitost.

            Běžel pod třistatřicetitřemi stříbrnými střechami, přeběhl dokonce i přes sedm lesů a sedmero hor. Až dorazil do dalšího království.

            Podle cedule na cestě se jmenovalo Malungara. Uběhl ještě pár kroků a dorazil k další ceduli. Na ní stálo :

            Hledá se hrdina jakékoliv rasy na udržení pořádku v hlavním městě Atonu, zaručujeme vysoký plat, luxusní nocleh a plnou penzi. Zájemci se mohou hlásit na adrese :

                        Hobin Rúd

                        Bylo nás 5

                        Aton

            'To by byla práce pro mě jak stvořená!' zakňučel sám pro sebe. Na tabuli byla i malá orientační mapka království, tak si v ní našel směr do Atonu a už pelášil po cestě.

            "Promiňtě, kde je ulice Bylo nás ?" zeptal se znuděného strážce u brány do města.

            Ten se na něho podíval, oči se mu rozšířili údivem a řekl : "Prosím ? Vy mluvíte ?"

            "No jasně, mám snad štěkat ?" štěknul vlk (přece jenom zde byla jistá výslovnost, která se většinou vyskytuje u šelem psovitých - pozn. Karla Šprechta, světově proslulého logopeda). "Ale prosím vás, kde je ta ulice ?" otázal se znovu.

            "Aha, tak běžte rovně, pak doprava, doleva, na třetí odbočce opět vlevo a tam už se doptáte." řekl strážný a kamsi odešel (později se vlk dozvěděl, že šel k doktorovi Janu Tojsemztohoblázen, psychiatrovi).

            Po půlhodince dorazil do ulice Bylo nás a brzy už stál před domem číslo 5. Zahrabal packou na dveře a za chvíli mu otevřel člověk ve zbroji a pustil ho dovnitř. Zavedl ho do místnosti, kde seděl jiný muž s vážným výrazem ve tváři, oblečený do černých šatů z neznámé látky a s podivnou černou věcí na očích.

            "Víme o vás." byla první věc, co řekl. "Víme o vás, pane vlk, možná víc, než znáte vy sám."

            Vlk se neklidně zavrtěl na podlaze, kam se usadil a poslouchal muže, který mu vyprávěl celý jeho život i s podrobnostmi, které ani sám nevěděl (třeba kdo byl skutečně jeho otec). Po pár minutách muž skončil, podíval se na vlka a řekl : "Jste přijat."

            Vlk zavřel údivem rozevřenou tlamu, štěknul něco jako dík a šel za člověkem ve zbroji, který se objevil za ním.

            "Já se jmenuji Dérard Gepardieu a jsem vaším přímým nadřízeným. Nade mnou je v tomto městě pouze král, místodržící, v jehož domě jste a On." pokynul směrem k pokoji, odkud odešli. "Nyní vás seznámím se zbytkem skupiny, doufám, že se z vás stane pevnej celek."

            Vyšli z domu a po chvilce stáli před kasárnami. Vlk pochopil, že tady bude bydlet. Uvnitř bylo dalších pět lidí a dva wirtové (Wirt : bytost menšího vzrůstu než člověk, max. 160 cm, ovšem s větší silou. Dospělý wirt unese plně naložený vůz i s koněm. Není známo, kde se vzali, ovšem mezi lidmi žijí už nějaký ten rok. Každý wirt se řídí wirtským náboženstvím - Gruyaiytem a podřizuje mu veškeré své jednání. Mají dvě hlavní přikázání : Pomáhat dobru a potírat zlo (zákonné dobro - pozn. neznámého PJ) a spoustu upřesňujících příruček, jak rozpoznat, co je vlastě zlo a co dobro. Jsou ceněni mezi každou pořádkovou službou a upřímně nenáviděni všemi ostatními).

            Dérard začal vlkovi představovat jeho budoucí společníky.

            "Bratři Plu-to a Mer-kur So-lo-vé." řekl a ukázal na wirty. "Tady je Sokol a jeho manželka Pytlačka." Dvojice se na vlka zazubila (a on musel přemáhat své zvířecí instinkty, které mu říkaly : 'Chtějí zaútočit, udělej to dřív!' - pozn. zvířecích instinktů).

            "Tento muž je hudební mág a jmenuje se La Marga, tady máme Zulika (velice znepokojující chlápek) a poslední je Bořivoj Nebojsa."

            Vlk štěkl na pozdrav.

            "A nyní vás musím požádat, abyste si vybral jméno, pod kterým budete v hlídce znám." prohlásil ještě Dérard.

            Vlk chvíli přemýšlel a pak si vybral jméno Dolfi.

            Při ubytování docela překvapeně zjistil, že postel je tvrdá pelest, na které se nejde ani pořádně stočit a jako pokrývka stará deka obsahující víc blech než on sám. A pak věřte inzerátům.

            Celá skupinka prošla mírným bojovým výcvikem a za tu dobu se z nich stali přátelé. Za pár dnů pak On rozhodl, že by mohli jít poprvé do akce. Rozdělili je do tří skupinek : Plu-to se Zulikem, další skupina byla manželská dvojice Sokol Pytlačka, Mer-kur odcházel se mágem a Dolfi vyfasoval Bořivoje.

            A jejich první případ byl :

VRAŽDA V PERNÍKOVÉ TOVÁRNĚ

            Dorazil k nim Dérard a začali si ujasňovat fakta o případu.

            "Továrna patří firmě Jeníček & Mařenka, perníkové pochoutky. A právě jeden z jejích vlastníků, slečna Mařenka, byla zavražděna otráveným perníkem. Celá továrna nyní spadá pod pana Jeníčka. S touto dvojicí již byly v minulosti jakési spory, když neznámo kam zmizela bývalá majitelka paní Jagowá a ještě předtím přepsala celou firmu na oba sourozence. Nenašli se sice žádné důkazy, že by se jednalo o kriminální čin, ovšem někteří lidé tomu stále věří." skončil. "Jsou nějaké dotazy ?"

            Přihlásil se Dolfi (jestli nevíte, jak se mohl vlk hlásit, tak si představte psa provádějícího 'DEJ PAC') a štěkl: "A jak se k jejímu zmizení vyjádřili nynější majitelé ?"

            "Oba tvrdí, že odešla kamsi do teplých krajů." pronesl Dérard. "A nyní, jestli již nemáte žádné otázky se můžete odebrat na místo činu."

            Dorazili k velkému komplexu moderních budov, vedle kterých stála malá chajda, na kterou pár lidí lepilo vteřiňákem perníkové tašky a poblíž stála cedule : 'Tak takhle jsme začínali.' a hned vedle druhá : 'Tuto stavbu renovuje firma Hurdys & Pád.'

            U vstupu do hlavního komplexu továrny stál strážce, který je odvedl za panem Jeníčkem.

            "Je to hrozné, nic o tom nevím." blekotal už po několikáté pan Jeníček, aniž by se ho na něco zeptali. Bylo jednoznačně poznat, že má nervy v kýblu. Byl to člověk silně korpulentní, se značným počtem tukových výrůstků na každé viditelné části těla (a pak že se z perníku netloustne).

            Bořivoj si prohlížel plakáty s perníkářskými výrobky na stěně a Dolfi už chtěl říct : "Děkujeme, příjdeme zítra, tak se zatím uklidněte.", ovšem neřekl to, neboť jeho nos zaznamenal prapodivný zápach. Srst se mu na zádech zježila a on zavrčel : "Cítím tady krysu!"

            Chtěl tím naznačit, že se kdesi v pokoji nachází tento myšoidní tvor (což u Nebojsy vyvolalo popud vylézt si na tu nejvyžší věc v pokoji), ovšem Jeníček to pochopil jinak. Padl před vlkem na kolena (a díky tomu u protinožců vyvolal zemětřesení o síle 6 Richterovy stupnice, které zničilo pár obydlí) a začal mluvit plačtivým hlasem :

            "Přiznávám, fňuk, byl jsem to já, brek, to já ji zabil. Otrávil jsem jí smrk perník, protože chtěla prodat firmu. Jí jako starší sestře připadlo áchichách 51 procent a tak fakticky mohla o celé perníkárně rozhodovat sama bůůů. A já nemám nic než ten perník, všechno by mi vzala, ten perník je můj milášek. Ale vážně nechápu, jak jste mě tak rychle odhalili. Fňuk brek posmrk."

            Vlk cítil, že nyní už Jeníčka krysa v baráku zajisté zajímat nebude. Bořivoj mu nasadil na ruce raka a už ho vedli do vězení.

            A tento případ byl zapsán v policejní kronice jako nejrychleji vyřešená vražda v historii království Malungarském.

            Vlk a Bořivoj dostali za svoji rychlost na pár dnů placené volno a tak se mohli vydat na obhlídku města.

CESTA DO MĚSTA A ZASE ZPÁTKY

            "...a pak jsem uviděl tu ceduli a tak jsem tady." ukončil vlk své vyprávění o tom, proč se nechal najmout do hlídky. "A co ty, Bóřo ?" pokynul přátelsky na společníka. "Co tebe k tomu vedlo ?"

            "No, Dolfíku, o tom se blbě vypráví." začal se muž vyhýbat odpovědi, ovšem vlk ho tak dlouho přemlouval, až musel povolit.

            "Byl jsem ve službách krále Baťi II. v Čipmunkově království. A ten král měl dceru a ta byla vždy ráno nevyspalá a za noc bůhví kde prodřela tři páry střevíčků. Je sice pravda, že díky tomu v království vzkvétal obuvnický průmysl, ovšem krále to trápilo, každý den zaplatit za troje boty není nic levného. Tak mě najal, ať vypátrám, co jeho dcera dělá po nocích. Ale když jsem mu řekl, že chodí do podivné místnosti, kde blikají světla a hraje moc hlasitá hudba, prohlásil mě za blázna a vyhnal z království. Ale já opravdu nejsem blázen, skutečně je to tak." rožeštkal se Bořivoj.

            Dolfi o tom chvíli přemýšlel.

            "Třeba to byla nějaká temná magie, jestli tě to pořád trápí, tak se zkus zeptat La Margy, možná ti pomůže." řekl.

            Bořivoj se hned uklidnil a pozval vlka do taverny na medovinu.

            Za týden byli oba povoláni zpět do služby, neboť i ostatní týmy ukončili svoje případy. Bořivoj při té příležitosti zašel za La Margou a vyložil mu svůj problém.

            "Vlk měl pravdu, skutečně to byla temná magie." pravil moudře mág. "A skoro bych se vsadil, že ten zloduch byl sám David Michal. On je znám tím, že okouzluje některé mladé dívky a nutí je tančit až do roztrhání těla, či, jak je to v tomto případě, bot."

            Potom dodal : "Musí se tomu udělat přítrž. Informuji frakci PDM (pro dobrou magii) - samotné Krithiky."

            La Marga si odešel zavolat Krithikům (vzal si svůj kouzelný nástroj posílený magickou formulí YaMaHa, hrál melodii píííp píííp píííp a do toho mluvil) a Bořivoj šel za Dolfim, sdělil mu tu radostnou novinu a potom se společně vydali za Dérardem.

DALŠÍ PŘÍPAD : PAŠERÁCI SÝRA

            "Tentokrát to bude zřejmě těžší." řekl jim Gepardieu. "Jedná se o rozsáhlou pašeráckou organizaci sýra. Od našich zvědů máme zprávy, že se nyní ve městě nacházejí její dva bossové, Thomas a Jerremi. Nikdo ovšem neví, jak vypadají. Ale vy je musíte najít a zatknout, jinak zrujnují spoustu sýrárenských podniků. Dokonce je v tomto případě zainteresován sám král, protože vlastní největší sýrárnu ve městě. A tak vám dává volné ruce, eventuelně packy."

            'Teda, to musí být ale výnosný podnik, že nám kvůli tomu dali svobodu jednání.' pomyslel si Dolfi.

            "Veškeré podrobnosti najdete v této složce." dodal Dérard, podal ji Bořivojovi a odešel.

            "Tak co tam je ?" vyzvídal vlk.

            "No, vlastně nic kromě papírku, že se máme nechat najmout do sýrárny Šílená kráva. A je tam podpis 'On'." prohlásil Nebojsa.

            "Když to radí On, tak to tak uděláme, jenom nevím, jestli příjmou vlka." strachoval se Dolfi.

            Podíval se na Bořivoje. Ten se usmál : "No, já bych věděl."

            'Jestli to někde řekne, tak ho zabiju!' opakoval si vlk pořád dokolečka, když stál vedle Bořivoje u brány do sýrárny, na krku měl obojek a vrtěl ocasem. 'Takovej trapas!'

            "Je to můj pes a věřte, že by dokázal zakousnout slona. A vůbec, budete platit jenom mne a on je, řekněme, neplacená služba." vysvětloval Bořivoj náborovému pracovníkovi. Ten pod váhou argumentů povolil a přijal oba do sýrárny.

            Těsně předtím, než Dolfi vstoupil dovnitř si všimnul kolem procházející krávy, která řvala smíchy a na všechny se zubila.

            Bořivoj dostal pro začátek práci nosiče a Dolfi se mohl volně potulovat po továrně. Kdo by taky podezíral 'psa', že hledá nějaké indicie k pašerákům, že ?

            "No ty si hezkej pejsek, ťuťu ňuňu."  řekl nějaký pán v saku a podrbal ho za uchem.

            'Blbec, ani nerozezná vlka od psa. A jestli mě ještě jednou skusí podrbat, tak má po ruce.' vrčel si pro sebe Dolfi. Naštěstí toho pán nechal (naštěstí pro něj) a šel do kanceláře ředitele.

            'To je nápad.' pomyslel si vlk a vydal se za ním. Muž nechal trošku pootevřené dveře (samozřejmně čistě náhodou) a tak Dolfi slyšel :

            "Pane Kittene, já si skutečně nemyslím, že je dobrý nápad spojit se s nimi. Mohl by na to příjít někdo z té nové městské stráže a pak bysme mohli celou sýrárnu zavřít."

            "No jo, jenomže když se s nimi nespojíme, tak jí zavřeme stejně! Jsme těsně před bankrotem, oni zaplavují trhy svým sýrem a ten náš moc lidí nekupuje, protože jsme dražší. Jsme v mrtvém bodě, Roxi, snížím ceny ? Bankrot. Nechám je ? Taky bankrot. Šílená kráva končí, kamaráde, musíme se s nimi spojit."

            "Jestli už skutečně není naděje, tak dobře. A jak vás kontaktují ?"

            "Mám se s nimi sejít za tři dny ve starém opuštěném skladišti v Prapodivné uličce. A potřebuju, abys mi vybral pár lidí, co půjdou se mnou."

            "Ale kde mám teďka sehnat nějaké lidi, kteří by..." nedokončil svojí otázku Rox, neboť se otevřely dveře a místností zazněl Dolfiho hlas : "Já bych třeba věděl."

            "Pozor, už jdou!" zakňučel vlk. Celá městská stráž kromě wirtů stála v převlečení za sýraře vedle Atomica Kittena, šéfa sýrárny a čekala na pašeráky, kteří právě vstupovali do skladiště.

            "Tak co, jak jste se rozhodli ?" Spustil jeden z pašeráků, na první pohled šéf a možná i Thomas nebo Jerremi. "Prodáte nebo ne ?"

            "Něco cítím." řekl Dolfi Bořivojovi tak, aby ho žádný pašerák neslyšel, ale ke smůle hlídky si toho jeden zloduch všimnul, cosi zašeptal jejich vůdci a ten zařval na celé skladiště : "Je to past!"

            Potom se pašeráci rozběhli proti nim a obě skupiny vytáhli dovedně ukryté zbraně a mág vytáhl odkudsi z kapsy malý magický nástroj (Protože si s sebou do tajné akce nemůže žádný mág brát svůj velký nástroj, má ještě jeden v miniaturním provedení. Ale ten nezvládne příliš těžká kouzla a hodně rychle mu dojde kouzelná energie, v mágské hantýrce se mu vybije baterka (jen pár bohů a mágové skutečně vědí, co to znamená).).

            Nastala ukrutná řež, meče zvonily, pot kapal, zuby cvakaly na pašeráckých kalhotech, občas i kapka krve ukápla.

            A pak se najednou všechno zastavilo, to si La Marga konečně připravil kouzlo, začal nad nástrojem provádět prapodivné magické obřady rukou (Dalo by se říci, že se dotýkal kláves a díky tomu nástroj vyluzoval zvuky, ovšem to je blbost. Ve skutečnosti za to mohla magie. Věřte mi!) a zpívat magické formule : "Ať lidé v boji strnou a meče v půli cest, ať nikdy nedojde krev co začla téct, písek z hodin vysypat a pašeráci zůstanou stát... "

            Na lidi z hlídky kouzlo nepůsobilo a tak mohli strnulým pašerákům nasadit na ruce raky. Poté mág přestal čarovat a všichni opět ožili.

            "Jste zatčeni." prohlásil Sokol a skupina se vydala směrem k městskému vězení za doprovodu velice neslušných poznámek pašeráků.

            A celou tu situaci pozorovaly ze stínů v rohu skladiště čtyři oči. Patřily kočce a myši. Thomasi a Jerremimu, známými mezi nejvýše postavenými členy organizace jako Tom a Jerry.

            "Řekl bych, že i když jste nechytili oba hlavní aktéry, tak jste slušně otřásli strukturou jejich organizace." prohlašoval Dérard před skupinou. "Už teď mohu s radostí říct, že díky výslechu vedoucího pašeráků, Žikmunda Frojda, jsme zajistili tři sklady sýra a zatkli dalších třicet lidí."

            Na chvilku se odmlčel a jen se na tým usmíval.

            "A teď to nejlepší. Pan Kitten vám za dobrou práci a za přičinění o zachování sýrárny Šílená kráva daroval měsíční výlet podle vašeho výběru. Tak se dohodněte, kam byste jeli."

            Tým se začal radostně dohadovat, co budou dělat a hlavně kde. Po pár minutách se shodli, že pojedou s Bořivojem do jeho bývalého místa zaměstnání, do Čipmunkova království a že zatočí s Davidem Michalem (tady je vidět, že se pro ně stala práce koníčkem) a osvobodí krále Baťu II. od neúnosných výdajů za střevíce.

Skutečně Dolfi a hlídka vysvobodí princeznu od neustálého tancování ? Co na to temný mág David Michal ? A co na to Baťa II. ?  A pan Blecha ?

Na všechny tyto otázky odpoví další povídka : Vlk a čipmunkové.