Máma

Jak moc od dětství toužila jsem pěkný vztah se svou mámou mít,

slýchat od ní pohádky a v tom světě si žít.

Všechno ale vždycky bylo jinak, proto myslela jsem, že

ta špatná, opravdu špatná vždycky budu já.

Snad stokrát žádala jsem v skrytu duše o špetku pochopení,

vždyť na tom zhola nic není.

Kdyby jen chvíli viděla mýma očima co mi tak moc bodá do srdce.

Vím, že mnohokrát i já poranila jsem ji nožem ze lží.

Ona ublíží mi a na druhej den je všechno dobrý.

Mnohokrát přála jsem si mámu mít, co mě vyslechne, ale

tak tomu dnes vskutku není, už nenajdu si cestu zpět.

Jak mohla jsem nechat uvadnout ten květ.

Miluju svou mámu nadevše, ale stejně tak vím že

každá z nás je z jinýho těsta a že naše cesty

se nejspíš v jednu nepojí.

Přála bych si mámu, co neodváží se mi lhát a

které nevadí, když někdo jinej má mě rád.

Chtěla bych v ní mít oporu, která všechno vydrží,

mít zkrátka mámu, která neublíží.