Svátky smutku

Vánoční den nás rozdělil,

přilétl smutek s křídly tvého hlasu.

Když ústa má si svými skryl

chtěla jsem provždy vládnout času.

Útěchou zůstává bezesná noc,

vzpomínám na ni bez přestání.

To ty´s mi přišel na pomoc,

zahřál mé srdce ve svých dlaních.

Silvestr stal se nudnou chvílí,

kdy hvězdy září pro jiné.

My jsme si vzdáleni, rok je v cíli,

zbývá jen víno šumivé.

Ani ten Nový s přízní svou

nám nebyl příliš nakloněn.

Začíná bitvu prohranou,

hádám se se svým osudem.

Možná rok další zachová se líp,

den za dnem uvolní sevřená pouta.

Času má dost ...

Do svátků příštích, budeš-li chtít

neztratím naději, vždyť smíme doufat!