PROTI NAVARŮM II--5

První jezdci na koních narazili do natažené struny, což mělo za následek jejich pád ze sedel. Za nimi cválající koně nestačili Navarové zastavit, načež došlo k tlačenici a dalším pádům. Ve stejný okamžik se na navarské bojovníky snesla první sprška šípů, po niž následovaly v rychlém sledu další. Ve zvířeném prachu se vzpínaly koně, z niž se za výkřiků hroutili muži.

 Asim přesným střílením z kuše zasahoval šípy Navary. Když vypálil poslední šíp, tak vytasil z pochvy meč. Přitom se zadíval na prostranství, na němž zapřažení koně zvedaly stavidlo jezera. Stále nebylo dostatečně vytaženo.

„Za krále!“ vykřikl a rozeběhl se. Ostatní bojovníci, taktéž už vypálili poslední šípy a za bojového pokřiku se rozeběhli za Asimem. Na prostranství se přes ležící koně, mrtvé a raněné bojovníky snažilo proniknout desítky dalších jezdců. Na ně ze skal počali obránci shazovat kameny. Někteří bojovníci se opět hroutili z koní a nebo i s nimi na zem. Pak na překvapené Navary začali skákat ze skal ti, co po nich házeli kameny.  Ve stejnou chvíli se ozvalo řinčení zbraní.

 Asím se dostal se svými bojovníky do krvavé řeže. Prudkým pohybem pravé ruky, ve které svíral meč sekl navarského bojovníka do břicha. Ten bolestně vykřikl, rozhodil rukama a padl na zem. Ve stejný okamžik se na Asima rozjel na koni další Navar. Hrot napřaženého kopí se mihl těsně vedle jeho hlavy. Asim při uskočení levou rukou vytáhl zpoza opasku nůž a mrštil jej na protivníka. Ten byl nožem zasažen do krku, načež se za chroptění bezvládně sesul ze sedla. Přitom upustil kopí a to hned ze země zvedl Asim, aby vzápětí jej držel obouručně proti dvojici nepřátelských bojovníků. Ti se na něho vrhli s meči a zároveň se chránili štíty. Kopím obratně a rychle pohyboval a protivníci ho nedokázali nikterak ohrozit. Nerovný souboj s nimi pokračoval dále, když tu náhle Asim zakopl o kámen. Dopadl bokem na zem, přičemž přes napřažené kopí postřehl, jak k němu oba Navarové přiskočili. A každý z jedné strany ho chtěl mečem probodnout. V leže udělal prudký pohyb do strany a nohami podrazil nohy bojovníku po své pravici. Přitom bodl do levé nohy Navara na opačné straně. Zasažený muž bolestně vykřikl, ale přesto se ho pokusil seknout. Čepel meče dopadla těsně vedle Asima, který se odvalil na stranu. Přitom koncem násady kopí vyrazil meč z ruky navarskému bojovníku, jemuž podrazil nohy. Pak se hbitě postavil a nad okrajem štítu hrotem kopí zasáhl  zvedajícího se Navara.do obličeje. Druhý zraněný protivník s řevem k němu skočil s napřaženým mečem. Uskočil do strany a zabodl mu kopí do boku. Ozval se bolestný výkřik a muž se zhroutil na už mrtvé tělo svého spolubojovníka. 

  Asim se rychle rozhlédl kolem sebe. Uviděl, že přes obránce proniklo několik jezdců, kteří chtěli zabránit vytažení stavidla. Rychlými přískoky se rozeběhl k zapřaženým koňům. Dvojice mužů, která byla u oněch koní pohotově na přibližující se Navary vypálila šípy z kuší. První dva jedoucí koně klesly po zásahu šípem a bojovníci z nich spadli. Asim k jednomu doběhl a hned s ním zkřížil meč. Sekl ho vzápětí do hrudi, přičemž postřehl, jak druhý Navar je zasažen šípem, který vystřelil jeden ze dvou bojovníků u zapřažených koní. Poté musel čelit útoku navarského bojovníka na koni. Ten svíral v ruce meč, ale Asim ho prudkým máchnutím mečem srazil z koně. Současně uviděl další dva jezdce, jak směřují k zapřaženým koním. Jim se snažil překřížit cestu Artiel. Oba se proti jeho příteli rozjeli. Vzápětí došlo ke střetu. Zahlédl, jak čepel meče jednoho z Navarů zasáhla Artiela do krku. A hlava mu odpadla od trupu. Za táhlého výkřiku se k oběma jezdcům rozeběhl. Jednoho z nich zasáhl šíp vypálený někým ze dvojice bojovníků. Druhý se rozjel proti Asimovi, který mu běžel vstříc dlouhými skoky. Přitom intuitivně pootočil hlavu za sebe a naskytl se mu pohled na dalšího jezdce s napřaženým kopím. Ten se ho chystal bodnout, ale on v posledním okamžiku při shýbnutí uchopil navarského bojovníka za tu ruku, v niž držel kopí. Stáhl ho z koně na zem a vyrval mu zbraň. Tu poté prudce mrštil na Navara, co se k němu přiblížil. Toho kopí zasáhlo do hrudi a on se bezvládně zhroutil z koně na zem. Ten bojovník, kterého předtím srazil z koně, tasil meč. Ale než s ním stačil zkřížit zbraň, tak ho ze zadu do krku sekl jeden z obránců. Ti přemohli navarské jezdce a rychle pobili nepřátelské bojovníky, co pronikli na prostranství. Obránců zbyla však jen hrstka. 

  Asim vylezl na skalisko, z něhož byl výhled do kraje. V dálce na rozlehlé pláni viděl táhnout obrovské navarské vojsko, které už dorazilo k mostu přes řeku. Zároveň zahlédl na cestě podél řeky vedoucí k nim další Navary na koních. O chvíli později konečně zapřažení koně vytáhly stavidlo, načež se prudce z jezera vyvalila voda. Ta smetla navarské jezdce u řeky a nezadržitelně se valila silou povodně dál. Na skaliscích se ozval zanedlouho vítězný pokřik. Armáda Navarů byla smetena a krajina zmizela zcela pod hladinou.

„Dokázali jsme to!“ vyhrkl jeden z bojovníků.

„Ano. Získali jsem čas. Ale jiná navarská vojska táhnout jinudy. K rozhodující bitvě dojde u Královského města,“ pronesl Asim a upřeně hleděl do dálky.

                                                                               ZATÍM KONEC