Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMám budoucnost?!
28. 02. 2004
0
0
1193
Autor
Sihája
Mým přáním je jen
přežít další den
Možná stačí chtít,
přestat jen snít
a začít konat.
Osudu ruku podat
a nechat se jím vést.
On povede mě cestou pláče.
On jde, utíká, běží, skáče
a nikdy se nezastaví.
Pak někdo mi nohu nastaví.
Rozplácnu se, jak široká, tak dlouhá.
Já právě ležím obličejem k zemi
a nevěřili byste, jak smutno je mi,
když mi nikdo nepomůže vstát.
A vlastně proč, svět nemá lidi rád.
Nadechnu se jednou, dvakrát z plných plic.
Posadím se a snad dokážu víc.
Sostřeď se: Jedna noha, druhá,
zvládnu to, ale jde to ztuha
Vergilius naše kroky sčítá
a útěchu má smrt mi skýtá
Nemyslím, že by svět neměl rád lidi. Spíše pak naopak. Občas se sama sebe ptám, proč se lidi obracejí k slečně smrti. vnitřně chápu, rozumem nerozumím. Ale rozum mnohdy není důležitý.
Z natažené dlaně lítají hvězdičky. A pár jich je pro tebe.
A ještě... když otevřeš očka a koukneš kolem sebe, zjistíš, že každý den potkáš anděla a každý den jsi andělem někomu ty sama. Není to krásné?
Basen vznikla asi po nejakem bolestnem zazitku, hledat utechu ve smrti, to je moc smutne.
Ale ver, ze bude lip, i pro Tebe sviti slunicko.
mě tak myšlenka nějak unikla,rýmy jsou takové ty klasické jednoduché,ale musím přiznat,že to má něco do sebe...