Dostavník

Dostavník

 

Kužel světla z nicoty

dopadá na pražce života.

Ujel jsem po těch kolejích

jen asi tisíc let ...

Míjel jsem hodinové hotely

co nesly název Svět

a jiskry od kol sršely

a někdo vzadu zašeptal:

„už nevracej se zpět ...“

 

Po mostě nad řekou Styx

zaduněl dostavník

oděný do mléka měsíce

a pod ním převozník

a jeho veslice

zasteskli po rychlosti ...

 

Koleje dál se vpředu setkávají

a přece se nikdy nedotknou

tak jako dva lidé

co jenom zamávají

a potom umlknou ...

 

V kuželu světla

jsou oslepení

tak jako slepý kotelník ...

A v předu duní dostavník

aniž je vidět ...

 

Na dotek studí

ač plane, nocí zapálen.

Pyšně ho sleduj a neváhej

na cestu mu zamávej ...

 

V kuželu fialové půlnoci

se ztrácí dva pražce

a po nich dostavník

hřmí už jen v dálce

zas k dalšímu penzionu Svět ...

 

 

 

 

 

---