Do únavy

Zahanben poslouchám Tvůj smích –

je nestálý a plný krásných vad

a musím jenom v duchu lát,

že nevyznám se v nich

Jako malíř znám na desítky pohledů –

těmi již nelze moji mysl plést,

však kráčejí–li ve sledu,

ztrácím se v tom pochodu gest

Pak ztajím rovněž vlastní dech –

mlčky jen zírám na Tvá divotvorná ústa

jak na moře v rozbouřených dnech

a hledám v nich klidný přístav.

Tvůj smích zní přitom dál – jak bystřina je dravý,

mně nezbývá než při něm snít až do únavy.