Psychoterapie

Má milovaná Játra,

dnes jsem se dívala tváří v tvář zemi, jelikož mne zradila rovnováha. Tím pádem na Vás dnes budu opravdu hodná a ze svého harmonogramu vynechám odpolední sedánek s kamarádem Fernetem. Na tolik Vám důvěřuji, že zvládnete maličkaté pivečko za pěkných patnáct korunek, tak Vás na jedno oficiálně zvu kolem osmé do Havrana.

Těším se na další společné setkání na nějakém příjemném místě.

Žaludku,

ten dnešní podraz bych od Tebe nikdy nečekala. Opravdu si mne zklamal. To nemůžeš brát trošku ohledy na mě? Ty houby mi tak chutnali. A ta vynikající omáčka a tolik babiččiných domácích knedlíků… Houskových… A Ty to všechno odmítneš. Cítím se dotčená. U mne sis pokazil reputaci na pěkně dlouhou dobu.

S odpovědí si nedělej hlavu, Tvoje Tělo.

Vážené Plíce,

vím, kolik starostí jste se mnou měli. Však teď Vás prosím. Odpuste mi. Žádám Vás o to. Nikdy jsem po Vás nic nechtěla, nyní bych byla poctěna, kdybyste přijali mou omluvu. Přestanu se vším. Máte pravdu, uznávám, říkala jsem to už tolikrát. Ale teď to myslím vážně. Uvědomuji si, že Vám nemohu stále ubližovat. Lituji Vás za to co jste se mnou museli prožít. Jestli neodmítnete, ráda bych si s Vámi vyrazila třeba někam do přírody, kde bychom si mohli v klidu promluvit o tom, jak Vám můžu vše nahradit. Říkáte že to nedokážu? Alespoň se pokusím.

S úctou k Vám prosí o odpuštění Vaše tělo.

Nejdražší Slepé střevo, 

mohlo byste prosím promluvit s Vaší oblíbenou žvýkačkou, zdali by nechtěla navštívit souseda Tlustého? Vždyť je to kousek…

Tělo

Mé  Srdce,

jen Vy mi stále zůstáváte věrné. Nikdy se nepohádáme, nedokážeš se na mne urazit, pomáháš mi, pořád jsi se mnou. Vás já nikdy neopustím. To přísahám a stvrzuji vlastní krví. Ne, raději vlastním podpisem.

                                                Navždy Vaše Telo

PS1: Ten slib, který měl být podepsaný vlastní krví neberte jako urážku, vím, kolik Vám ta krev zabere práce.

PS2: Děkuji za všechno.