Nemůžu žádat víc

I když je tma a ty jsi se mnou v mých snech, vím, že nemůžu žádat víc.

Přestože tvoje slova lahodí mému sluchu, vím, že nemůžu žádat víc.

Ačkoliv máš mě moc rád, vím, že nemůžu žádat víc.

Jsem s tebou, povídáme o hloupostech, i přesto vím, že nemůžu žádat víc.

Když jsem bez tebe, všechno je jak namalované ponurou paletou impressionismu, i tak, vím, že nemůžu žádat víc.

Obloha ztemněla a vzduch nasákl vůní deště.  Pláču, křišťálové kapky padají z mých očí, stejně, vím, že nemůžu žádat víc.

Najednou obloha je posetá hvězdami a cítím zvláštní chlad. Vítr nese vzpomínky na daleké kraje, proto vím, že nemůžu žádat víc.

Budu pro tebe vším, co budeš chtít, protože vím, že nemůžu žádat víc než jen smět být.

Ty zas na oplátku budeš přítelem co za mnou bude stát, protože vím, že nemůžu žádat víc.

Budu rameno, na kterém se můžeš vyplakat, protože vím, že nemůžu žádat víc.

Ty budeš mým rodištěm, mým hřbitovem, touhou a nadějí, vím, že zkrátka nemůžu žádat víc.