sci-fi

Lidská budoucnost je jako zubožený, spráskaný pes. Krčí se v koutě, ale pokud ho dostatečně vyprovokujete, tak vás kousne. S budoucností je to stejné. Říkáme si, že nás momentálně nemůže nijak ohrozit. A také nemůže. Cokoliv uděláme bude mít nějakou odezvu až daleko v budoucnosti. Proč by nás to tedy mělo zajímat? Takhle se může ptát člověk, kterému nezáleží na životě druhých. Lidská budoucnost dopadne na naše potomky jako ocelová pěst našich současných skutků. Někdo v tom nevidí problém. My jsme se přece taky vypořádali s tím co nám zbylo po předcích, říkají si. Možná ani netuší jak se mýlí. Budoucí generace nás budou proklínat. Nebudou chápat, proč jsme věci dělali takhle a ne jiným, lepším způsobem. Už teď je například ničení naší planety vážným problémem. Lidé, kteří s tím chtějí něco udělat, jsou ustrkováni a ohrožováni nadnárodními korporacemi, které chtějí vydělat peníze na osudech nás lidí. Nad tím se přece stojí za to zamyslet.

Spousta lidí říká, že život je peklo. Samozřejmě je to nadsázka, ale zkuste se na to zeptat třeba lidí v Africe. Každý se díváme na věci jinak. Všechno co prožíváme je irelevantní. Naše životy jsou z globálního hlediska bezvýznamné a zbytečné, ale zkuste přijít k člověku a říct mu, že je zbytečný. Nepřipustí si to a ani nemůže, protože by okamžitě popřel všechny důvody své existence. Každý člověk potřebuje ve svém životě najít nějaký smysl a zdá se že naše generace ho našla v ničení. Naše děti a děti našich dětí ho třeba najdou v tvoření,ale tohle nikdo nemůže vědět.

Přemýšleli jste někdy nad tím proč tu vlastně všichni jsou? Důsledek evoluce. Kapky deště do moře života. Jenom fráze letící k posluchači. Takové jsou naše životy. Každý z nás by s tím měl něco udělat. Podívejte se na nějaký americký film. Každý člověk v něm má svůj účel. Každý najde svůj smysl. Doplní svůj dílek do skládačky společnosti. Ale takhle to přece není. Za pár desítek let až nás budou desítky miliard bude těžké zajistit to, aby každý člověk měl pro život ostatních nějaký význam. K čemu bychom se mohli přirovnat? K nemoci, která zachvátila naši planetu? Dost možná. Ke kobylkám, které přiletí na nějaké místo a po jejich odletu nezůstane kámen na kameni. Ano.

Pořád je to jenom negativní. Všechno je negativní! Kdyby takhle přemýšlel každý. Nikdo by nic nedělal a pořád jenom něčeho litoval. Proč se to neděje? Protože lidé mají krásný dar. Naději. Radost. Všechny ty dobré vlastnosti, kdy se lidé dokážou radovat navzdory tomu, že někde hluboko uvnitř vědí, že všechno zničili. Pro tenhle pocit stojí zato žít? Snad ano. Proč jinak být v tomto slzavém údolí? Být členem společnosti? Všechny otázky mají odpovědi, ale jenom málo se jich vysloví.

Téma bylo Sci-Fi a já jsem o něm snad ještě ani nemluvila. Takže. Až lidé uznají svoji zbytečnost. Až připustí, že udělali něco špatně. Budou chtít věci řešit, aby se nemuseli bát svojí budoucnosti. Začnou přemýšlet na svými skutky. Nebudou lhát kvůli vlastnímu užitku. Nebudou zabíjet ostatní lidi. Nebudou krást. Zmizí války a utrpení. Nebude hlad, který by sužoval děti. Staří budou uznáváni pro své znalosti a pro to co dokázali ve svém životě. Peníze pozbudou důležitosti. Chudí budou stejně bohatí jako ostatní. Zmizí závist a zloba. Lidé spolu budou mluvit. Přátelství bude něco víc než obchodní partnerství. Ztratí se podlost a záludnost. A v neposlední řadě zmizí pohrdání a neúspěch.

Až se tohle všechno splní. Až začneme prožívat Své životy naplno. Všichni si budou rovni a nikdo nikomu neublíží kvůli jeho víře nebo přesvědčení. Pak budeme prožívat svojí zářivou budoucnost. Poté nastane to co je pro nás zatím jen SCI-FI.