Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLov
03. 03. 2004
1
0
1223
Autor
RomanticMonster
Celé to začalo takto: sedím takhle jednou na židli a čtu si noviny (což samo o sobě není nic neuvěřitelného), když tu náhle BZUUUM. Těsně před nosem mi proletěla moucha. Ale když říkám moucha, nemyslím jen nějakou mušku pro štěstí, nýbrž velkou, černou (tohle není projev rasismu), ohavnou, nebezpečnou a šíleně se tvářící MASAŘKU. Řekl jsem si : ,,Co si to ta moucha dovoluje? V mém domě si nemůže dělat co se jí zlíbí a sr*t se mi do života. To si říká po odvetě." No jo, ono se řekne odveta, ale bez prostředků nic nezmůžu. Na takového vetřelce je třeba poměrně slušný arzenál. A poměrně slušný arzenál stojí poměrně nekřesťanské peníze. Jelikoš však mé prostředky sahali v té době pouze do víše 300 Kč (které jsem nehodlal jen tak na nějakou prašivou mouchu obětovat), musel jsem sáhnout do svých rezerv (kasička mé sestry). V ,,mých" rezervách bylo 500 Kč, které měla sestra na nové šaty (na co taky jiného). Hlavou mi proběhlo, že by jí asi stejně neslušely, takže jí radši ušetřím ostudy a finance využiji vhodněji. Když jsem ten den odcházel ze sestřina pokoje směrem k městu cítil jsem se právem jako spasitel. Nejdůležitější při lovu much jsou zbraně s velkým dostřelem (alespoň přes dvě místnosti). Taková moucha, ta je docela rychlá, takže než se nadějete, ty dva pokoje klidně přeletí. Pro tento ůčel byla vybrána pistole na speciální náplň s lepidlem, které se používají v koupelnách a hned dvě náplně k tomu (později jsem zředil lepidlo s vodou v poměru 1:1, aby nebylo tak tuhé a nekladlo takový odpor a zbytek nalil do dalších dvou tub). O něco méně důležité, ale tak potřebné, jsou zbraně na krátkou vzdálenost. Zde však poprvé zapracoval můj smysl pro styl a úroveň. Každý buran by si zřejmě vybral plácačku. Mimo toho, že plácačky na mouchy jsou hrubě neestetické, je to též projev hrubé neúcty k soupeři. Pokud má moucha ukončit svůj život, mělo by to být trochu na úrovni a proto jsem zvolil raději basebalovou pálku. Po obstarání arzenálu, přišel na řadu bojový plán a výcvik. Nakreslil jsem mapu bytu a probral všechny alternativy jako : skok za mouchou přes gauč, běhání po zdi a dvojité salto vzad (poslední dva úkony byly později vyřazeny, protože při jejich nácviku se mi podařilo vyvrknout si kotník, což mě značně diskriminovalo a otřást si mozkem, takže jsem chvíli viděl dvojmo). Po nácviku kreací ala van Damme, přichází na řadu poslední důležitá věc : chci-li být lovec na úrovni, musím se ku*va odnaučit mluvit sprostě. Což je těžší, než se zdá, ale s neskutečným úsilím se to možná podaří. Po namáhavé přípravě nastala hodina "H". Vstoupil jsem do obývacího pokoje (kde podle všeho měla moucha své sídlo) ověšen zbraněmi od hlavy až k patě.A hned jsem sondoval polohu svého cíle, když tu náhle BZUUUM. Dostal jsem mouchou mezi oči a na chvíli se mi zatmělo v hlavě. To byl ale záludný útok. Bleskurzchle jsem uchopil svou lepidlovou ostřelovačku a vrhnul se směrem, kam zmizel onen létající přízrak. Původní plán zněl, že do dvou minut mouchu uhoním, ona padne k zemi a má basebolová pálka dodělá své. Po půl hodině mi docházeli nejen zásoby lepidla, ale i síly. Jediná myšlenka, která mě držela přiživotě byla ta, že pokud bych to vzdal a umřel vyčerpáním, byla by to pro mouchu obrovská satisfakce. A tak i přes veškeré překážky (nešikovně položený lavor uprostřed obýváku = zlomená nosní přepážka; skříň, která byla až přespříliš vystrčená = naražený kotník (a zrovna ten stejný, který byl vyvrknut přiběhání po zdi); ...), statečně pokračuji dál. K večeru už nezbylo, než abych přikročil k bojovým plynům. S neskutečnou námahou jsem odmontoval hadici od plynového sporáku, vhodil její konec do pokoje s mouchou a otočil kohoutkem. Po pár minutách ujištěn sám sebou, že hmyz je již dávno v muším nebi, vstoupil jsem do pokoje, kde byla tma jako v pytli. Pro osvětlení výsledků svého úsilí, jsem rozžehl sirku. Pak si jen vzpomínám, jak letím skrz okno. Když jsem se po pár minutách probral, ať jsem hledal jak jsem hledal, můj byrák nikde. A to je asi vše, co vám jako odborník v tomto oboru, můžu problematice říci. Jak jistě uznáte, nemohla moucha uniknout jisté smrti. Pokud tedy máte mladší sestru (sponzora), nebrání vám už nic v uskutečnění vašeho jistě nejniternějšího snu : ulovit si mouchu.