kosmonaut

věnováno mé modře svítící propisce, kačerovu a nábřeží.

stal se ze mě
malý kosmonaut
velikosti panelového domu,
co si v noci sní
o X.Y. (s jejíž bundou bych prolezl třeba celý Alpy!)
......a taky o Víci Ze Života
a mezitím
mu na skle přilby
raší bílý leptající cákance nepravdy.

a Nebe je pořád stejně daleko -
protože neví, že je.
a protože já nevím, jestli je:
takže
jsem sešel k Vltavě,
kde ho bylo hned po (tom místě, kde jsi seděla a smála se)
nejvíc
a chtěl jsem o něm napsat báseň..





zkornatělý želnezný zmetek
skřípavě vykopnutý do noční vody a
kníkající kachnička,
utíkající k botelu Admirál

---