O osudu s Paulem Coelhem

V každém okamžiku, v každé titěrné vteřince volíme. Jednoduše ano či ne, dobro nebo zlo, matematicky jedničku nebo nulu. Ta volba může být skutečná nebo iluzorní.

    Kdyby byla skutečná, pak bychom každou tou jedinou volbou skutečně řídili svůj život. Každá prohra i výhra by byla jen naší. Naší jedinou cestou. Pak by vůbec nemělo cenu mluvit o osudu. Proto v případě (viz citace), kdy většina lidí nechává osud řídit směr života, i toto je volba. Volba nevolit. Nebo spíše volba nemyslet. Volba nemyslet, že volíme. Sama podstata osudu jde stranou.

    Osud. Osud je život. Osud je vše, co neovlivňujeme svou myslí, svým rozhodnutím. Není to něco odděleného, samostatně fungujícího. Buď je to vše anebo nic. Slovo.

    Přistoupíme-li na myšlenku, že volba je iluze, pak popíráme zmiňovaný citát. Osud je každé písmeno na tomto řádku, osud je každé oko, jež spočine na této stránce.

    Co je lepší? Řídit se osudem nebo si myslet, že osud řídíme sami?

    V případě negativního hodnocení osudu lidé budou volit, budou si řídit svůj život a s jistou dávkou nadhledu budou rozumět všem volbám, příčinám i důsledkům. Ať je to dovede kamkoliv, osud pro ně nebude existovat a mohou napsat nebo jen souhlasit s vybranou Coelhovou větou. Toto jejich rozhodnutí bude vždy kladné. 

    V případě pozitivního hodnocení osudu jako takového lidé budou volit také. Budou volit, byť bez možnosti skutečné volby. Třeba jen proto, aby viděli, kam je to zavede. Na jednu stranu se chovají jako lidé, co osudu nevěří. Myslím, že to není otázka víry, ale vědomí. Jen otázka přístupu. Představa života jako jakési křivky, protínající životní milníky jako body křivky. Bod nula je narození, když pomineme všechny ostatní možnosti a teorie vedoucí k bodu nula. Vezměme každý pohyb, každý pocit, každou myšlenku, každou volbu jako samostatný milník. Bude jich do bodu smrti nekonečně mnoho. Pomineme-li osud, z každého tohoto bodu, každý bod by mohl pokračovat jedním nebo nekonečně mnoha jinými směry. (Např.: Cestující ve vlaku a vy ho pozorujete. Máte nebo si myslíte, že máte hned několik možností. Lze se usmát nebo mračit, mluvit nebo mlčet, otevřít okno nebo jen sedět a číst si.) Cesta osudu je jasná, nezpochybnitelná, jediná. Obsahuje v sobě všechny rozdílné možnosti i dojem, že jsme se rozhodli právě tak, jak jsme se rozhodli.

    Na závěr.

    Toto čtete právě proto, že to psal člověk, který nabyl vědomí osudu. Člověk, který toto své sděluje dál, neboť toto je jeho osud. Váš osud byl až do této titěrné chvíle, že čtete jeho (moje) vědomí. To jediné o vás autor ví, co bude dál, je osud váš.