o smrti,po smrti a o zase o životě...

Zdál se mi sen... o tom co je po smrti.. Opravdu.

Smrt sama nebyla vůbec hrozná a děsivá..Vstoupila jsem do Té bělobou zářící brány a moje oči nestačily pozřít ten obzor.. Tu obrovitost svobody,která na mě volala.. Měla tak něžný a silný hlas..probourávala všechny mé dosavadní emoce a myšlenky a obracela je naruby..
 Najednou  mi vědomí unikalo do ztracena..to moje vědomí..rozplynulo se.. Místo něj mi všemi směry křižovali duší hlasy,smích,zalykání štestěny..a já to všechno stíhala vnímat..moje hranice zmizely, já jsem nebyla já,ale byla jsem všechno...Ve smíchu,lásce,štestí a kráse.. Všude jsem se vynořovala a zase potápěla..Vše co jsem si přála,se mi splnilo...
 Třeba mě napadlo,že chci být v matčině lůně a pak taky ještě u táty  v náručí...Taky  bych chtěla znovu zažít to krásné ráno,kdy v pyžamu otvírám staré vrzavé dveře a..slunce se prodírá divoce ke mě... zvuky ptačích píštalek mi rozdrnčí mysl..a ze mě padaj kapky štěstí..pocity naplno..Stojím tam na zápraží a slyším tu nádheru.. potůček jak drmolí si s kameny,sýkorky jak probouzejí stromy ze spánku..a všude to nádherné životní ticho..To byl zážitek z Bernartic z chalupy..Nikdy nezapomenu.Nikdy.Vždycky mě to málem rozbrečelo..
A tohle všechno prožívám najednou..a jak dlouho chci.. jsem tím,čím zrovna chci,umím to co jsem nikdy neuměla..JE TO nepopsatelný pocit,mít všechno z lásky..a přitom nebýt nikdo...sytím svou hladovou duši a ona nepřestává hltat..je snad bezedná?

Ejhle... cosi stalo se.

jsem vyvržena do kulatého prostoru,který se sám točí.. jeho obrys je tvořen z miliard modrých stříbřitých světýlek.. Jsem vyvržena?? Jak to,vždyť jsem přece nebyla oddělená,byla jsem součást..a už nejsem! Jakto?? připadám si jako v odstředivce..rychle se točím..ztrácím kladné emoce,ztrácím šíři obzoru..všechno mi berou!! Nechte mne!! Neposlechnou.. točí víc.. až ze mě zbyde jen malý bílý nevinný obláček,který nacpou do hranic... do Člověčích hranic...

Šílený tunel..ne jako ten po smrti.. Tady je tma,a čím dál tím míň místa..zůžujou mi prostor..jakoby mne chtěli připravit,na to,co mně čeká,až vylezu..

Jdu na to.. zpátky už nemůžu.. auuuuuuuuuuu.. bolí to tlačí to.. no fuj..to je zima a tolik divných světel a pohybujících se těl..Blbě se na Tebe culí a cpou Ti do dlaně prst..ať daj pokoj,ještě chytnu infekci..Mámo.. kde se flákáš!MÁM HLAD!!!! A koukej se o mne pořádně starat,nebo budu řvát.......

a tak se mi zase nohy rozbíhaj a duše je cepuje..je sobecká..jde si za svým..tvrdě a nekompromisně.Vždycky to tak bude dělat.