ELITA NÁRODA?

 -„ Jedno! Díky. “ houknu na na barmana. Asi zbytečně, páč on stejně ví, co si dam. Je to den za dnem stejný, takový až nudný…

- „ Svařák  a hodně skořice, prosim.“ si nesměle poručí Renča.

-„ Dneska si nedáš, Renčí, Savignon ?To mě celkem překvapuješ, děvče…“ Ta holka mě fakt překvapuje…

-„ Ne, je  mi hrozná klendra…“ oklepe se ona

-„ Áááá, helemese! Janča s Michalem se nese!“ koukam se na naše antigentlemany s báglama, co se hrnou k našemu stolu.

-„ Teda vám to dneska sluší!“ hlaholí už z dálky Janča, taková naše přechodná forma mezi klukem a holkou. On prostě nejni ani Jana ani Jan. Je Janča…

-„ No jo, nech si toho, jo! Sis myl vlasy, co? Já že ti to vzádu nějak trčí… “ popíchnu ho, „měl by sis to foukat, ty naše Máničko…“

-„ Hahaha, Bíni tys mně chyběla, fakt…Jsi tak milá jako…jako…“ hledá Janča správný slova

- „ Tak kuš, vy dva! Klid a konečně si sedněte. Nesnáším, když někdo nade mnou stojí…“urovnala situaci Renča a lehce upila svuj svařák. Prsty obkroužila kolem hrnku a vylovila zámotek skořice a cumlala ho v puse: „ Co přihlášky, Michale?“

- „Kurva! Promiňte. Já se votom nechci bavit. Fakt ne…Přihlášky na vejšku ještě nemam ani vyplněný, natož potvrzený a zaplacený…A dneska je 26. února…“

- „ Kam si je dáš?“ zajímalo mě

-„ No,“ zamyslel se, „ nejspíš zkusim práva na Masaryčce, v Praze a Plzni, medinu na všechny tři lékařský v Praze a fildu nevim kde. Už vidim, jak se nikam nedostanu…“ rezignoval

- „ Hošane, neblbni, ty si v pohodě. Já ani nevodmaturuju…Nemáte někdo hotový otázky z chemíí? Ani jsem to neotevřel…no nic…“ škemral Janča a já si okamžitě musela rejpnout:

„ Ale dyť se jí každý pondělí učíš v čajovně, né?“

-„ Jo, s Ondřejem…dáme si vždycky puera, vodní dýmečku a naučíme se velký hovno…“

-„ Měls puera než si sem šel, co? Koukni se na ty svý ručičky vachrlatý! Dyť se s nima ani nenajíš, tak se ti klepou! Máš takový levný soukromý vibrátory!“ smála jsem se, když se snažil napít pivka

-„ Hele, lidi“, Renča se probrala ze zamyšlení a hned se jala nám sdělovat své výsledky hloubání: „ De celkem do tuhého. Dle mejch výpočtů, když se budeme chtít učit jednu otázku za den, musíme začít, moment, 10. ledna!!! Hmm, to už je pasé. OK, rychlostí 1,5 otázky za den to zvládnem od zejtřka a o svaťáku ti vychází 17 kousků na den, to znamená jednu otázku na hodinu a sedm hodin spánku…dobrý, ne?

-„ Skvělý, Reni…Dělá se mi nějak šouflo…asi budu zvracet, uhni Bíni!“ straší Michal

 a Janča ho uklidňuje:„ Matura je v poho, horší jsou přímačky…třeba z mý milovaný chemíí…Co budem dělat když je neuděláme? Já budu pracovat u popelářů. Je to pěknej džob, jezdíš fajn mašinou, máš uniformu, a na ně ženský letí, čas od času v popelnici najdeš nějakou mrtvolku. To si pak v mém případě vzpomenu na svůj sen – bejt patologem – a říznu si…“ shrnuje svůj plán Janča

-„ Neměl bys to, brácho, lepší v krematoriu? Tam by sis rejpnul, kuchnul, krouhnul jak je libo. Měl bys stálej přísun nového masa, a až bys ho rozsekal na šrot, hodil bys to do rakve a šup do kamen… a co bude dělat, Renčí, naše libová slečinka?“ přidal se Michal

-„ Libová slečinka si najde libovýho frajírka, ovšem s tučným kontem a haciendou ve Španělsku, a bude za vodou…“

-„ A Bíninka dá všechny svý knížky dohromady a otevře si knihovnu, místo receptů od doktorů v lékárně holt bude číst Satyra a Kafku a nabobova a bude filozofovat. Bude tam úplně sama, páč děti, dospělí, vůbec nikdo nečte, a tak tam budu mít klid…“

- Michal se usmívá a vypadá nadšeně, asi je: „ Bíni, já se tam k tobě nastěhuju, ju? Budeš mi dělat múzu a já tam budu psát svý ujetý básně o nezrealizovanej sebevraždě, pesimistický eseje typu: Naší jedinou opravdovou svobodou je smrt, ale ne tato…, v rumovém opojení pak“

- „ Rumová esence- kyselina mravenčí!“ vyhrknu „ Promiň, to já si tak opakuju…Pokračuj.“

-„ V rumovém opojení pak oblepim město svýma textama a při šplhání do svýho bejváku ve větvích spadnu ze žebříku, pomlátim se a ty mě najdeš, až když se večer přijdeš pomazlit. Budeš mě chtít vodvést to nemocnice, já se budu usilovně bránit a budu blábolit, že už nechci svůj život přežívat, že stejně všichni chcípneme, že je to marný, že jsme všichni prolezlý tou mrchou rakovinou, která nás žere zevnitř, že chci umřít, jat za Jančou do krematoria a pak bejt spáleném, protože nechci, aby se mym masem votrávili červy, jak by mě žraly, a jima by se votrávili zase ptáci a jima zas lidi…Já budu spokojenej humus, Renča si bude užívat s ohnivym Španělek, Janča se bude střízlivět z pitvy mýho rumovýho těla a ty, Bíni, budeš freecoolínka…Budem šťastný, my gympláci, budoucí elita národa…Dopijte! Dem do školy!“

-

-