Potrat

Někdy ve stejné noci co je všude stejná právě teď a na věky amen Vize Gerarda j.k.

Měl jsem se narodit
trhat cáry z papíru
a pohrávat si a prohrávat
se světem (na vlastních nohou)
někdy omočen placentou
a pupeční šňůrou
ozdoben
taková kravata z matky.
Její vlastní krev mi
proudí až do očí.
jsem zloděj,
jsem kráva.
kráva
No tak sláva zloději!

Někdy mě napadá,
jaké by to bylo,
kdyby se narodili mí dva sourozenci.
Bratříčci
nebo sestřičky,
nebo bratříček a sestřička
zkoseni/milí, vráceni znovu oplodněni se vší svatostí, spermatem několika, několika otců - plni
potratu a smíchu za jedno odpoledne, které za jeho odchody stejně odvál čas až na věky, věkův
rimbaudovsky plné amen.

(jsem tvým géniem zla
a rád ti pomáhám)

Měli by krásná jména
a ruce spjaté do kříže.
Ošklivá jména
a vlasy světlé jako moč středověkých zedníků (naučsesmrtipanímámo)
Byli by - byli by, to jenom...
růžoví a sčesaní do knížek před spaním
óooo ti ospalí sourozenci, mladí spáči.
Mohli to být malíři
a vymalovat další svatou katedrálu,
kterých už bylo na tisíce i michalangelo by záviděl.
Mohli to být sochy z umakartu
a třeba vrávoraví chodci nad
propastí plné slov, krásně je rovnat
a řikat si tak vznešeně,
básníku, strohých vrásek.

A třeba by byli dělníci
a pracanti a hvězdy co se šinou po dálnici
od plakátu k plakátu a prosí za
svou jednoduchost.
A nebo vědci a kurvy a nemoc, která zkosí všechny
špačky světa a vrazi a
sípavé trosky podvázané
drogou.
A holiči a lesbičky
a rezavé dráty nastokrát spletené
do tvých úst, aby němou hrou neprosila
za lepší svět.
A hudby,
hudba jako prašivá,
malomocenstvým splněná, kýčovitě bílá holubice.

Můj bratříček a sestřička,
s dlouhými vlasy
buclatými prstíky
a zářivými úsměvy.
S prvními náznaky
chloupků (na genitáliích samozřejmě) a hrubšími
hlasy, malými kůzlatky pod trikem a polucí - to studivé, studem zaprášené přání do příští noci -
bez dveří zamčené české noci.
Vousy na svých místech
a pohledy jakoby a jak
na kohokoliv líbezného tolik a tolik a tolik
a tolik.

Mé děti, děti, děti, děti, děti a děti a děti a děti a děti, a dddděěěě tti...děti

potratem plné děti
potratem plní sourozenci,
s tou vaší zadumaností.
Sajete mé mléko
proměněni v prach
cítím vaší naškrobenou vůni (a pálící bradavky)
(jako moje děvče, je tady - ohlédnu se
a už mizí, rozplyne se do klíčové dirky
a mně nezbyde nic jiného něž víno pro ní chlastat
s touhou sražení plyšáků s lidmi a stíny na ulici)
a plující varhánky z vany.
Já vám děkuji eliško s petříkem, adélko s pepíkem,
leničko s radečkem a samozřejmě i tobě jano s janíčkem
mí sourozenci
díky, kterým jsem, bez vašeho vědomí,
když stoupali jste v břiše naší matky
po těch komunismem zaprášených schodech.
Modrá barva světel v nemocnici tentokrát nebyla
vysvobozením
já vám děkuji za pláč, který nekouše
a asi i bolest naplněnou v trubce, kterou vás vysál anonymní tisíckrát stejný doktor.
Děkuji a děkuji
neboť s vaším příchodem
byl by to, jenom mermomocí zaneprázdněný člověk,
protože dalšího, melancholií očouzeného západu slunce jste se už nedočkali.

---