CESTA DO HLUBIN CEST

pěkná !*

Jako obyvatelům okcidentálního světa je nám od dětství vštěpováno myšlení o pravdě objektů jako plně inteligibilní(tj. rozumu dostupné).Spočívá na pojetí poznání u Platóna a na pojetí času u starých Hebrejců. Poznání dle Platóna je vždy poznání objektu. Podle Hebrejců, přítomnost nemá vlastní hodnotu, je pouhým bodem průchodu minulého do budoucího, tak že pravda je to , co se má stát v budoucnosti. Sloučení platónského a hebrejského pojetí pravdy, umožňuje subjektu zabezpečovat sebe manipulací s objekty na podkladě jejich anticipace nebo-li záměnou části objektů jiným objektem či objekty.Svět je jako samoobsluha s aktivitami, v níž subjekt vybírá objekty, a jde jen o to vybrat správně. „Musím ze sebe ven, nebo to nesnesu…. A viset musím- otázka je jen, zda-li na hřebíku či na něčem jiném….. Musím na něčem nebo na někom záviset - sám a sám jediný člověk být nemůže, sic se ukouše ….Hřebík nebo……. Bůh! (Masaryk) Masaryk odpovídá v souhlase s křesťanskou tradicí: Bůh jako objekt. Avšak kterýkoliv objekt je objekt přináležející subjektu a objekt subjektu nemůže být na subjektu nezávislý. Není nic pevného, na co by se subjekt přináležející objektu mohl zavěsit, ani hřebík pro mrtvého, ani Bůh pro živého viselce.(I. ŠPIČKA) Tak že, není pochyb o tom, že objektivizovaná pravda podle západního přístupu je ve vnitřním protikladu tj. pravda objektu je chtění objektu, vše je dovoleno tedy, typický voluntarismus, což není ve svých důsledcích nic jiného než nihilismus!

sofisma

Apokalypsa a číslo šelmy 666. Avšak podľa prológu a textu je myslené na niečo iné? Trochu nerozumiem.

hodně slabý..... není cest, není světla, tmy také není - kde je Tvých 666 ... nebo snad 99 luftballons

příliš matematické až onanistické řekl bych, padlých andělů a dalších berliček chápou se opravdu ti nejslabší, odmítající odpovědnost za svůj vývoj. Základem tohoto tápání, je víra, že někde existuje ultimální obsah, absolutní jsoucno, někde v nějaké skryté třinácté komnatě světa: tajenka kosmické křížovky kterou právě ta či ona mentální soustava dokáže rozluštit. Tato víra a tato soustava nejsou nic jiného, než gnostická fikce. To se projevuje ve dvou hlavních znacích těchto méně či více bsurdních mentálních soustav: v podcenění rozumu, a tudíž i v podcenění mravnosti, v něm nutně kotvící. Nedostatek mravnosti se mylně považuje za osvobození mysli, za svobodu. A nedostatek rozumu neboli ztupnutí mysli působené často potačováním myšlenek se mylně má za mravně očistné vyprázdnění mysli nebo dokonce za mystickou noc ducha, či mors mystica, mystickou smrt.

Stejně jako v křesťanství obecně tak i na mystických křesťanských steskách k osvobození a spáse nejde o imitaci Otce ani ducha svatého ale o napodobování Krista. Ono rozumění proměnám ducha je zřejmě velmi původní ,ale této souvislosti zde čerpám i z filosofa Fridricha Nietzscheho a z pojmenování proměn ducha v jeho knize Tak Pravil Zarathustra. Mudrc Zarathustra v tomto Nietzcheově díle jmenuje velblouda lva a dítě jakožto tři proměny. Přičemž prostřední proměna ve Lva je velmi podstatný a opakující se symbol ,mimo jiné zde přiřazován také moudrosti ( v Alchymii je symbol červeného Lva symbolem kamene mudrců ,v tarotu se objevuje též uprostřed: síla ,chtíč) . Ježíšova duchovní proměnu po níž odchází naučit lidstvo své duchovní cestě je zde v symbolickém smyslu dovršení a započetí individuace .Dovršení Ježíšova duchovního vývoje stejně jako počátku jeho působení předcházela událost na poušti stejně tam je situována tato prostřední proměna ducha ve lva v Nietzcheově Zarathustrovi. Duch jenž doputuje na poušť nesoucí na sobě náklad podoby velblouda chce být svým vlastním pánem ve své poušti .V Křesťanství: jednota trojnosti a Ježíš Kristus jakožto její součást a obhájce vůči Ďáblovi jakožto omezujícímu symbolu Duality .Svého posledního boha omezujícího jeho další proměnu zde přemáhá a tak vstupuje do poslední proměny v dítě, jenž duchu umožňuje tvořit nové hodnoty. Syn boží odchází z pouště jako duch nového zákona .

Stejně jako v křesťanství obecně tak i na mystických křesťanských steskách k osvobození a spáse nejde o imitaci Otce ani ducha svatého ale o napodobování Krista. Ono rozumění proměnám ducha je zřejmě velmi původní ,ale této souvislosti zde čerpám i z filosofa Fridricha Nietzscheho a z pojmenování proměn ducha v jeho knize Tak Pravil Zarathustra. Mudrc Zarathustra v tomto Nietzcheově díle jmenuje velblouda lva a dítě jakožto tři proměny. Přičemž prostřední proměna ve Lva je velmi podstatný a opakující se symbol ,mimo jiné zde přiřazován také moudrosti ( v Alchymii je symbol červeného Lva symbolem kamene mudrců ,v tarotu se objevuje též uprostřed: síla ,chtíč) . Ježíšova duchovní proměna po níž odchází naučit lidstvo své duchovní cestě je zde v symbolickém smyslu dovršení a započetí individuace .Dovršení Ježíšova duchovního vývoje stejně jako počátku jeho působení předcházela událost na poušti stejně tam je situována tato prostřední proměna ducha ve lva v Nietzcheově Zarathustrovi. Duch jenž doputuje na poušť nesoucí na sobě náklad podoby velblouda chce být svým vlastním pánem ve své poušti .V Křesťanství: jednota trojnosti a Ježíš Kristus jakožto její součást a obhájce vůči Ďáblovi jakožto omezujícímu symbolu Duality .Svého posledního boha omezujícího jeho další proměnu zde přemáhá a tak vstupuje do poslední proměny v dítě, jenž duchu umožňuje tvořit nové hodnoty. Syn boží odchází z pouště jako duch nového zákona .