Kapka medu

Kapka medu

Je krásné, oddávat se snům
brum, o čem se zdá mědvědům?
Ráda bych líbala nejen Tvůj stín,
řekni, má lásko, že hladit Tě smím!
že těšíš se taky na souznění očí
to když nám rarášek do očí skočí,
úsměv ze studánky hloubky průzračné,
nechává v srdci poklady zázračné.
Úsměv schovaný hluboko pod víčky
štěstí a lásku zhmotněnou v slzičky.
Zhluboka dýchej ať těší Tě ráj
jež náleží všem, co rádi se maj.
Tebe já miluju bez výhrad
s přáním ať stejně Ty mě máš rád.
Smíme se o svou lásku bát?
Já Tebe miluju bez výhrad

Ani mi nevadí, že mrzutý, anebo že rýma
stejně myslím, že jsi fajn a celkem prima.
Že jsi to nejlepší, co potkat jsem kdy měla
není snad chvlika, kdy bych na Tě nemyslela.
Tak políbeníčko a hrnek lipáku se lžící medu,
pohlazeníčko po duši, jaké potěšilo by Méďu.
Proč spousta pocitů procitla a rozproudila?
Nebo snad spala já a s Tebou se probudila?
je to jen známá pohádka o spící krásce?
snad nakonec obejmou se s princem v lásce..

Smíme se o svou lásku bát!

Jak já Tebe, Ty měj mě rád