Tady 2

Vždycky chodil spát brzo, aby neslyšel a neviděl Ukrajinky, když se vracej z práce. Nebylo na nich nic zajímavýho, plný prázdnýho elánu, nevýrazný radosti. Byly naživu, ale nic tomu nenasvědčovalo. To příliš popíralo jeho vlastní existenci. Ta byla radši bezstarostná. V bezstarostnosti není důvod ani příležitost ke kontaktu s realitou. Usnul a zdály se mu erotický sny, ve kterejch nikdy nedošlo k ničemu, co by jen trochu zavánělo realitou. Vzbudil se a část energie věnoval na rozpuštění zbytkovejch iluzí a uvědomění si, že bezstarostnost neznamená litovat toho, že jste se opět probudili. Vždycky. Vždycky to tak bylo. A stejně tušil, že kdyby zemřel předtím, než se probudí, bylo by tomu tak znova. Popíral to, že vnímá návrat do reality. Odmítal připustit, že bezstarostnost není přirozená, ale nechutně namáhavá a falešná. Ale měl dost odvahy na to, aby si (nerad) uvědomoval, že přes to všechno, stejně to nekončí příchodem spánku.

Jeho spánek byl jako kněz - kázal věci, kterým nevěřil.