Něco, o čem se nikdy nedozvíš

Po ztichlé chodbě
se rozléhá
dvojí klapot bot.
Jeden z nich patří
mým vysokým podpatkům.
                                  Chtěla jsem být
                                  dnes večer krásná...

Když vtahuji svého společníka
s sebou do útrob
tmavého bytu
a děkuji mu
za zaplacelé drinky,
                                  zavzpomínám na časy,
                                  kdy jsi pro mne byl vzácný.

Dvojhlasně vydechneme
v zatuchlých peřinách,
poznamenaných
vzdechy a slzami
předešlé noci,
                                  a mně to všechno
                                  skoro ani není líto...

Klid mého svědomí
vyruší bouchnutí dveří.
To nic,
jen pan "známý-neznámý" odchází.
                                  Co asi děláš, lásko, v tuhle chvíli?
                                  Krásná jsem dnes byla, to ano.

Ale stejně mi najednou tak nějak chybíš...