Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNaudi igat hetke
Autor
Martyk
Už podruhé
krajinou Budkovic, Benkovic
a Dombrové Slezské
mě klapot kol přivádí k deliriu.
Jeho pravidelnost je mou mantrou
a tak děkuji průvodčímu,
děkuji, vážená,
tobě za psací stroj.
Jeho písmenka čínské abecedy
poslušně klepám do ledu,
který ty tak ráda,
do bílého sněhu zapadlých remízků.
Jak rád bych řekl víc.
Ale klapot kol…
Jak mluvit o víle,
která nezná barvu
své oční duhovky.
To přece člověku bere slovo
od úst, ach, vůbec
ne dech.
Poté, cos mou budoucnost
zaklela do krystalků, rampouchů
u nosu
sebevražedných atentátníků,
chtěl bych tě vyvolat
zpěvem,
smíchem
a ptačími hodinkami,
ale křik mi zamrzá
v hrudi, pohřební píseň
zmrzlá padá od úst,
slzy rovnou hážu
do Coca-Coly.
Poté, cos mou budoucnost
dala do zpětné vazby,
dokážu mluvit už jen
o dětství.
Ale jak mluvit o vílách,
když si už žádnou
pohádku nepamatuju.
Čínskou abecedu zvládám
stále s obtížemi,
lekce čtvrtá, "Seznámení",
jde to jen ztěžka,
musím pěstmi do klávesnice,
aby aspoň náznak
písma prorazil do ledu.
Dala´s mi do rukou žezlo,
bidlo a lano ranaře,
teď s pěstmi zaťatými
drtím svůj vor.
Řekla´s: "A plav."
Tak poslušně
- nádech, výdech -
pádluju v řadě galejníků,
naše loď se zmítá
na souši,
díky za dar vnitrozemí.
Díky za dar slov,
milostivá,
děkuji, děkuji.