Seung Sahn: Zen a poezie

Seung Sahn: Pro vás! (smích)

Q: Když tvoříte básně, používáte při tom „krásný jazyk“?

A: Ne. Objeví se tento okamžik a vytvořím báseň. Žádné posuzování situací, žádné vytváření něčeho.

Q: Ve Vašem učení říkáte, že lidé trpí „nemocí slov“, a proto je nezbytná léčba slovy. Můžete nám popsat, jak Vy používáte jazyk ve Vaší poezii?

A: Jednoduše! Prostě přijde nebo se objeví nějaká situace! Jakýkoliv styl psaní je v pořádku. Anglicky, japonsky, korejsky, jakýkoliv způsob psaní. Ale co je nejdůležitější: pouze co se objeví.

Q: To vypadá až moc jednoduše. Rád si čtu Vaši poezii, protože mi dovoluje spojit se s tímto okamžikem. Kdybych vám tedy řekl, „Miluju Vaše básně, jsou nádherné,“ co byste mi odpověděl?

A: Je mi to jedno! (smích)

Q: Dobře. Ve Vašem učení často hovoříte o „bonbónech“, tedy o něčem, po čem se cítíme dobře. Slova zenového mistra pro nás mohou být bonbónem, a někdy taky „háčkem na udici“, chytákem. Jsou ve vaší poezii pro nás nějaké bonbóny? A háčky?

A: Ano, někdy se tam objeví bonbóny a někdy háčky, ale uvědomte si, že já je v těch básních nevytvářím. Jsou prostě napsány, bez jakéhokoli úmyslu, pro všechny moje žáky.

Q: Co se děje ve Vaší mysli, když čtete poezii jiných lidí?

A: Neposuzuji poezii jiných lidí. Mysl, se kterou čtu tuto poezii, je pouze mysl konání, význam se objeví sám.

Q: Jaký je tedy nejlepší způsob, jak číst Vaše básně, abych mohl pochopit Vaše učení?

A: Všechno odhoď, úplně všechno! Potom se moje a tvoje mysl mohou sjednotit.

Q: To není tak snadné. Je poezie Zen? Představuje skutečná poezie Zen?

A:  Zenová mysl, mysl poezie, mysl psaní, mysl konání, neliší se od sebe.

Listopad ve Varšavě

(z dopisu polské sanze)

Padesát lidí společně v jedné místnosti,

tři dny sedí zazen.

Zkoumej mysl. Chleba,

brambory a cibule.

Padesát lidí jí společně.

Získej energii. Najdi pravou cestu.

Co je pravá cesta?

Nevím? Původní bod?

Stav před myšlením?

Něco se objevilo - udeřil do země.

PRÁSK!

Ale je tohle ta pravá cesta?

 Listopad ve Varšavě.

Nebe je temné.

Padesát obličejů září.

(z knihy Bone of Space zenového mistra Seung Sahna)

Q: Mohl byste říci, jestli je lepší básně psát, nebo o nich mluvit?

A: Jestliže vidíte jasně, slyšíte jasně a cítíte jasně, potom je všechno jasné. Takže, právě teď … co se objeví? Lidé mluví o tom, jak tahle báseň je o tomhle a tamta zase o něčem jiném. To už je ale vytváření něčeho.

Q: Takže pouze číst báseň a (tleskne dlaněmi) odetnout všechno myšlení. A pouze to, co se objeví v tomto okamžiku, je podstatné. Ano?

A: Ano. Je to velmi jednoduché. Například v mé knize poezie Bone of space je báseň napsaná pro každé město, které jsem navštívil, když jsem cestoval po Evropě. Když si přečtete ty básně, pochopíte ty situace, podmínky a vztahy, které se během té cesty vyskytly – jaký jsem cítil vztah ke každé zemi, každému městu, a jak jsem těm městům porozuměl. Něco se objevilo a já jsem mohl napsat báseň. To není nic speciálního, během toho psaní prostě jenom jasně vidím, slyším, cítím a myslím. Moje myšlení je čisté, není zde žádné posuzování. Prostě měj jenom čistou a jasnou mysl a napiš svou báseň.

Q: Na západě je zvykem tvořit poezii v rýmech, v Japonsku jsou zase některé formy, jako například haiku, které jsou omezeny počtem slabik. To jsou formy poezie. Zdá se mi ale, že zenová poezie žádnou určitou formu nemá. Je to tak?

A: Ano, je to tak.

Q: Takže cokoliv se objeví prostě napíšeme?

A: Básně haiku následují japonský styl. Tento styl je velmi striktní a mnoho lidí ulpívá k jeho formě. Zen znamená: Nepřipoutávej se k názvu a formě. Vnímej všechno. Nepřipoutávej se k nějaké určité zemi, lidem, formám, situacím, nebo podmínkám … pouze s tím splyň. Když se potom objeví nějaká myšlenka, je to báseň. Jasné? Moje poezie nic nevytváří. Je to výsledek čistého vidění, slyšení a myšlení. V Japonsku je oblast, která se jmenuje Macušima (Ostrov borovic). Je to místo u moře, s horami, řekami, stromy a květy. Macušima bylo inspirací pro mnoho nádherných básní. Jednou se rozhodl navštívit toto místo slavný mistr a básník Bašó. Když uviděl tu krásu toho místa, napsal báseň:

Macušima –

ó Macušima!

Macušima!

Tři jednoznačné řádky! Tohle je velice slavná báseň. Macušima je prostě Macušima – to je velmi jednoduché. To je ten nejdůležitější bod. Je to veliká zenová poezie.

Paříž

Mnoho hrdinů, mnoho králů,

kam se všichni poděli?

Staré stíny svírají a mrazí.

Kolik lebek rozbil tamten hrdina?

Kolik krve a slz vypil tamten král?

Vysoké domy, obrovské pokoje,

To všechno pro jediného muže.

Samsára je jasná:

Slunce přichází, rosa mizí.

Place de la Concorde se barví do ruda.

Mnoho starých vládců

Přicházení, odcházení  - osvobození.

Eifelovka, Vítězný oblouk, Louvre, Versailles,

Kamenný tygr, starý obelisk, vítězství,

zpívají sborem o přeludech.

Mysl paláců tvrdě, tvrdě spí …

Dobré časy, příliš dobré časy.

Neprobudí se nikdy.

Září, září nebe na východě.

Řeka Seina teče do moře.

(z knihy Bone of Space zenového mistra Seung Sahna)