Cesty bez Tebe

Měj se, milý, krásně,

posílej mi básně,

                tam z dáli,

usmála se plaše, smutně

modrý závoj, černá sukně,

                a oči zaplály,

milosrdné, temné, velké,

jak slunce, co ukládá se

za vlhkého večera

                za duny.

Jak měsíc a hvězdy bez nebe,

jsou moje cesty bez Tebe,

                zářivá Farūzān.

I tyrkys moře ztratil šarm

a svěží vůni piniový háj,

                jsem sám a sám,

když neslyším z tvého stanu

tóny tvé rabbabé,

sladké, zvoucí, za večerů

                na poušti.

Nelaskat tvou krásnou tvář,

necítit těch tmavých očí zář,

                ach, bojím se.

Budu jak velbloud a ty můj karavanseraj,

až půjdu dál a dál, snad světa kraj

                a vrátím se

pro studánky v Tvých očích

zasněných jak noční poušť,

zářících jak zlato dun, hebkých

                jako dým.