Roztrhaný medvídek

Roztrhaný medvídek

Cítím se hůř, než zmuchlaný papír.

Je mi těžčeji než kamenu v lidském těle.

Štěstí se mění z nedostupnosti až na hlubokou márniční snahu.

Zesílené pocity se mi promítají do páteře,

hlava mi třeští a cloumá mnou vztek.

necítím sebe, nebo se cítím takový jaký opravdu jsem.

Drsný je jazyk na který se derou nadávky
a hebká je kůže do které hryžu.

Bojím se dotknou, chce se mi brečet,

příliš emocí na jedno srdce,

divoký svět pro jednu skříň.

Schovaný v trhacím kalendáři čekám až na mne otočíš.

Nevíš že už je jedenáct z jedenácti?

co na tom..běžný den..

co mi je?? pláču, křičím-dovnitř.

Navenek je mi pouze zle.

Pro vás jsem broušený puk proti mantinelu.

Zalez! ty odřená popelnice!

Chci protéct prohnilým plechem a na světle čpět...

Tak co?! kolikrát denně se podíváš na dno víčka..