Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRamirezovi ...
19. 03. 2004
2
0
1822
Autor
Madlen
Odešla mi poslední vzpomínka na Tebe.
Zavřela oči, stočila se do klubíčka
a spadla z ní poslední kapka krve.
Provázels mne ve snech.
Díval ses na mne a poprvé v tom byl cit.
Možná proto, abych už konečně zapomněla.
Jenže právě to se nikdy nestane.
Stejně Ti děkuju.
Dizzy :: Jo, to máš pravdu. Dlouho sem milovala toho, kdo mi OPRAVDU nejvíc ublížil, nicméně už je to dávno pryč a nikdy se to nevrátí a já jsem tomu ráda.
chápu...díky tomu že znám tebe a jeho a díky tomu, že ani já, i když už to přebolelo, nikdy nezapomenu...clovek bude milovat toho, kdo mu nejvic ublizil...
Patrně ten sentiment, ale to bych tak řekl, že bude mojí citovou deprivací.....
Jenze ten k tomu patri. O nicem jinem to totiz neni. Nebo je, ale sentiment je toho hlavni slozkou ...
dismorphia
20. 03. 2004
Drazí. Ano, nikdy neříkje nikdy. Jenže tohle je případ, u kterého jsem si více než stoprocentně jistá. Díky :o)
Madlenko...
proč ta krev? Mně by stačilo to klubíčko...
never say never...
may be... one day..?