Živá voda

 

„ ŽIVÁ VODA“

 

Nataša, její muž Nikolaj a sousedka Charkova seděli u stolu a pili vodku.

Nikolaj, muž Nataši, byl dobrák od kosti. Jenže Nataša, Nikolajevova žena, ho měla za ubožáka a dívala se na něj skrz prsty. Sousedka Charkova se jen houpala na židli a hloupě se chichotala. Nikolaj všechny rozesmával svými vtípky. Třeba tímto – „ Jde opilí chrabrý voják po břehu rybníka a z rybníka vykoukne zlatá rybka a řekne chrabrému vojákovi – „ Já jsem kouzelná rybička a splním Ti přání, která budeš chtít.“ A onen opilý, chrabrý voják se ušklíbne a rybičce řekne: „ Strč prst skrz krk.“ A rybička si strčila prst skrz krk a umřela.“

Sousedka Charkova se smála, až se rděla a Nataša, Nikolajevova žena, se jen mračila a řekla zvonivě dětským hlasem, že hloupější vtip už snad ani nikdo vymyslet nemůže.

Když vypili první štamprličku vodky, všichni se na chvilku odmlčeli a snědli několik plátků slaniny.

V tom se z ničeho nic ozvalo klepání na dveře.

Ani Natašu, ani jejího muže Nikolaje, ale ani sousedku Charkovou, nenapadlo, kdo by to mohl být.

„ To je zvláštní“, řekl Nikolaj, „kdo by to tak mohl být?!“ A napil se další štamprličky vodky.

Nataša, Nikolajevova žena, se napila vodky a řekl: „ Zvláštní.“

Sousedka Charkova se napila vodky a šla otevřít. V tom se rozletěly dveře a v nich stál chrabrý voják z Nikolajevova vyprávění. Sousedka Charkova si sedla zpátky na židli a nalila si další štamprličku vodky.        I Nataša, žena Nikolaje, si nalila štamprličku vodky. Nikolaj se na všechny podíval, ale nic neřekl. Tak seděli už ve čtyřech u stolu a Nataša nakrájela další slaninu.

V tom se začal chrabrý voják dusit a vykřikoval: „ Pít, dejte mi pít! “ A pak se svalil ze židle na zem a vypadal, že zemřel. Sousedka Charkova jen pozdvihla obočí a nalila štamprličku vodky a postavila ji na zem, vedle mrtvého chrabrého vojína. Ten se posadil, vypil vodku a sedl si ke stolu, na židli.

Zase všichni chvilku mlčeli a když se Nikolaj chystal, že začne vyprávět svůj další vtip, někdo zabouchal na okno.

Nataša, žena Nikolaje, se strašně lekla a řekla svému muži, aby se šel podívat, kdo na to okno klepal. Ač nerad, Nikolaj vstal a šel k oknu. Jen co ho otevřel, do pokoje vpadl kominík. Sousedka Charkova si na něj sáhla, prý pro štěstí. Pak si kominík sedl ke stolu a nalili mu štamprličku vodky. A tak seděli u stolu v pěti. Nikolaj pak vzal do ruky nůž a nakrájel slaninu.

V tom se kominík začal dusit a vykřikoval: „ Pít, dejte mi pít!“ A pak se svalil ze židle na zem a vypadal, že zemřel. Nataša, Nikolajevova žena, si mohutně odfrkla a nalila štamprličku vodky a postavila ji na zem, vedle mrtvého kominíka. Ten se posadil, vypil vodku a sedl si ke stolu, na židli.

Chvilku všichni mlčeli a když to vypadalo, že sousedka Charkova začne zpívat, ozvalo se tlumené bušení do podlahy. Všichni se lekli a odskočili od stolu. V tom se otevřelo víko a z podlahy vylezl námořník.

Sousedka Charkova strachy omdlela a tak jí nalili štamprličku vodky, na povzbuzení. Napila se, sedla si na židli a řekla: „ Podejte mi kousek slaniny.“ Všichni pomalu usedali zpět na svá místa. I námořník si sednul na židli. A to už jich kolem stolu sedělo šest. Sousedka Charkova šla do kuchyně pro okurky a chrabrý voják nakrájel slaninu.

V tom se námořník začal dusit a vykřikoval: „ Pít, dejte mi pít!“ A pak se svalil ze židle na zem a vypadal, že zemřel. Nikolaj vzal beze slov láhev vodky, nalil štamprličku a postavil ji na zem, vedle mrtvého námořníka. Ten se posadil, vypil vodku a sedl si ke stolu, na židli.

A zase všichni mlčeli.

A tak to šlo pořád dokola celou noc, až do rána. Až pak Nikolaj, ten dobrý muž, Natašin muž, vstal od stolu   ( před tím si vypil štamprličku vodky ), upravil si kravatu, vzal si v předsíni aktovku a šel do práce.

 

 

 

 

 

 

---