Cesta domů

Pohazoval si s kostkou. Chtěl utéct z tohohle vlhkého brlohu, kam jej zavřeli. "Uteču", znělo jeho přesvědčení, měl už dost téhle proklaté války. Dodával si odvahy, ale ze strachu z vlastního rozhodnutí, svěřil věc náhodě. Až padne šestka, vyrazím, stále se vnitřně ujišťoval. Nakonec vyrazil až druhého dne. Vydal na cestu domů.

Byl nedaleko vesnice Khůtů. Tito zeleně pomalovaní válečníci byli známi svou krutostí k zajatcům a když ho jeden z jejich předsunuté hlídky spatřil krčícího se v houští, musel jednat. Zelený mužík běžel do vesnice vyvolat poplach. To nesměl připustit. Vymrštil se jako gepard a začal stíhat onoho válečníka.. Jedinou ranou do zátylku ho srazil k zemi. Odvalil mužíka z cesty do nedalekého chroští. Jeho bezvládné tělo stále dýchalo, ale nechtěl si přidělat další potíže ve formě hromadného lovu a tak raději zmizel v šeru pralesní stezky. Rychle a neslyšně minul vesnici a pokračoval teď už volněji. Jen krůpěje potu na jeho skráních v sobě otiskovaly napětí a strach.

Netrvalo dlouho a skrz džungli se prodral k několika domorodým chýším. Zastavil se a tiše sledoval pohyb kolem vchodů. Neslyšel nic. Ponuré ticho ukazovalo na snadný postup dál. Ó jak se mýlil. Sotva minul vchod první chýše, začalo děsivé nahánění, kterého byl hlavní postavou. Nechtěl jim dát šanci a tak krátkými skoky a mrštným kličkováním unikl jejich touze dostat ho. Za vesnicí končil prales a volná pláň vybízela k rychlejšímu běhu.

Domů už to není daleko a těch pár domků před ním jej nemohlo zadržet. Naštěstí se nesetkal s větším odporem a dokonce pár válečníků vyřídil, což mu vyneslo jistou výhodu. Vesničané dostali strach a raději jej nechali být, byli rádi, že uhájili své domovy a to jim stačilo. Pokračoval dál a nebyl daleko od vysněného cíle cesty.

Po pár dnech se konečně octl před svým domem. Poznával jej z dětství, které přerušila válka. V ranním slunci se jasně rýsovala jeho silueta, úctyhodnou sgrafitovou fasádu rušila jen tu a tam dřevěná okna, která si pamatoval z dětských let, kdy se jimi vykláněl na kamarády. Dnes je všechny odvála válka neznámo kam. Stiskl kliku dveří a jen krůček jej dělil od překročení prahu. Válka pro něj skončila.

Nečekaně náhle se však setmělo. Nebylo to ovšem těžkými mračny, které srážely ptáky k zemi, ale mohutnou ranou do zad. Bezmocně se skutálel do prachu cesty, ze které byl následně nemilosrdně odtažen. Celou scénu doprovázelo jen temné: "Člověče, nezlob se!" Nezbývalo než počkat, až mu padne další šestka. Pak se opět vydá na cestu domů.