Posledni sjezd

Věděl jsem to dopředu. Jak by to mohlo být jiné než před těmi deseti lety. O tom, že by to mohlo být snad lepsí, nemůže být vůbec řeč. Trapná první hodina, kdy se obvykle marně snažíš předstírat nejdříve, že se ten, kdo nevíš kdo je, za ta léta témeř nezměnil a dalších pár hodin přestíráním jak Honzovi přeješ novou chalupu na Mísečkách, Frantovi milenku v Mnichově, kde tím pádem může ušetřit I na dietách za hotel, Marušce nově promovaného syna ( toho jejího hajzlika ještě pamatuješ když ti obleptal nějakým sajrajtem kliku u dveří) a Květě prvního vnuka. Pro nevítanou změnu strávíš I pár hodin soustrastným předstíráním smutku nad revmatickým kolenem Libušky, nepovedenými potomky Jiřiny a manželskými problémy Jardy s jeho věčně uštěkanou obtloustlou Martou ( kruci a taková to byla štíhlá kočka, když jsme tenkrát v tom stanu.. ale nech toho raději).

A ano, bylo to přesně tak. A víc. Víc, než jsem mohl vydržet. Vím, nejsem asi ten pravý a na ten chat "U vrby" nemám také co chodit.

Když jsem si v duchu přehrál svoji rozlučovací řeč sestávající se hlavně z vyjádření nesmírné lítosti nad nutným odchodem, " to víte, hrozně rád bych ještě poseděl, ale znáte to, nemocná manželka a jiné spojení už dneska bohužel nemám,"

dostal jsem spásný nápad a rozšířil svůj projev.

„ Víte co lidi, co když ten příští sjezd necháte na mně. Mám možnost zamluvit menší hotýlek, vlastní ho kamarád a každý rok ho stejně zavírá, aby si mohl udělat dovolenou s rodinou sám. Obvykle mu na ho tu dobu jaksi ohlídávám stejně, takže přenocování by mohlo být gratis, holky by se postaraly o něco k zakousnuti, má tam slušně vybavenou kuchyni a nemusíme se po takhle krásně stráveném večeru hned rozcházet."

Jak jsem v duchu doufal, můj návrh byl přivítán s netajeným potěšením. Nejvíce se radoval právě Franta, kterému zřejmě to levném ubytování bylo blízké a Honza, zřejmě se zřetelem na splácení  hypotéky za tu chalupu. Jen Libuš jsem musel přesvědčit, že tam vlhko určitě nebude a naopak, že je to ráj pro revmatiky.

„Jitko, dej mi všechny ty pracně vyhledané adresy a žádný strach. Vím, co Ti to dalo práce je posehnat. A všechno ostatní můžete nechat na mně."

Druhý den už doma, pri skleničce martiny před příjemně sálajícím krbem, jsem se neubránil nostalgickým vzpomínkám na maturitní večírek a na těch pár předchozích srazů po něm.

Melancholicky jsem prolistoval všechny listiny od Jitky z toho minulého, včetně adres a stručných životopisů. Přejel mně trochu mráz po zádech. Chtělo by to asi ten krb trochu rozhořet.

Ohenˇ si spokojeně zahučel a na chvíly oživly stíny plamenů na stěnách pokoje.

Dolil jsem si sklenku a připil.. Na ten POSLEDNÍ SRAZ