Loď Draků 2

Nekontrolujte pravopis.

Jirka se díval na dvě skleničky, stojící před nimi. Pavel se lehce ušklíbl a přitáhl si jednu k sobě.
„Tak na dobrý lov.“ Řekl Jirka a obrátil do sebe obsah.
Pavel vypil svoji a zvedl dva prsty. Barmanka k nim přišla, ale místo nalití jim sebrala skleničky a řekla že už mají dost a zdali mají občanku.
Pavel se usmál a tím jen podtrhl že už mají dost. Venku se dívali na hodinky a snažili se rozpoznat, kolik je.
„Tak jsme si ani nedali s holkama ploužák.“ Konstatoval Jirka až příliš duchaplně jejich situaci.
„Chceš se hádat s krávou.“ Pavel samozřejmě myslel barmanku, která je vykázala. Buď ji, nebo tu kostku co si říkala vyhazovač.
„No podle mě je tak akorát půl druhý, to je ještě moc brzo, než abychom šli dom.“
Pavel chvíli uvažoval a pak se jeho tvář protáhla do úsměvu. Za chvíli se vrátil do původní podoby, když si vzpomněl, že právě úsměv jim zaručil odchod z diskotéky, právě ve chvíli, kdy chtěli jít tancovat.
„Mohli bychom do Relaxu.“
Jirka zavrtěl hlavou. „Jo a dostanem přes držku, když tam budou ti tvoji kamarádi.“
„Neboj.“ Pavel se podíval ještě jednou na hodinky, ne že by na ciferníku hledal ručičky, které by mu ukázaly čas, ale jen tak ze zvyku. „Nemuseli by tam být, a stejně za chvíli vypadnem.“
Jirka se zhluboka nadechl a přikývl. „Tak jo, ale je to na tobě.“
„Jasně.“ usmál se Pavel a vyrazil do stínů nočního Brna.

---