Ptáci bez křídel

Podívej se, jak se ztrácí

v dnšním světě, Monteku!

Krvácím a piju svou krev,

možná kvůli doteku...

(ne však tvému)

Nad hlavou se snáší

černí ptáci lásky naší

na křídlech popel nesou.

Popel z bývalých srdcí - našich

jak lehce se jen k zemi snesou.

Ne, my dopadli jsme tvrdě,

ještě teď mám modřiny.

Od kamenů, od viny.

Ikaros se chvástá,

opíjí mne jenom lehce,

i to však stačí,

abych v okamžiku

křídla ptačí

s láskou utrhala...

a tuhu tvojí (značnou)

v prachu s klidem zanechala...