Útěky

Jistě, že bych chtěla psát a vydávat... jenže poslední dobou je psát čím dál tím víc těžší a těžší... asi mě nějak opustila múza či co :o) jsem ráda že sis našla čas a přečetla si moje věci. Udělala jsi mi velkou radost, protože mě už nikdo nečte, zřejmě proto, že už moc nevydávám. Děkuju, cheeky

jo.... víš, nechci se Tě dotknout....ale todle by napsal kdekdo.... nebo takle....na ofic vydání by bylo třeba víc originality, jak slohový, tak tématický....teda nejsem žádnej odborník, ale dyš se tak podívam, co se vadává....atd.... nebát se toho.... radost....sem ráda....to jen tak náhodou sem natrefila.... měj se fajn zatim....

jak tak o tom přemejšlim....asi sem moc chyb v životě neudělala....:)) takže to moc nechápu....:)) bys chtěla někdy psát _ vydávat, bo tak?

Nutí to k zamyšlení...Budu o pár věcech uvažovat a pak Ti možná připísnu i něco víc..zatím promiň, že nejsem schopna něco sesmolit..

Vrátit něco neopakovatelného končí většinou zklamáním...Vzpomněla jsem si teď na stav, který mám už tak poslední tři, možná čtyři týdny. Tak tedy pěkně od začatku. Vždycky jsem si psala svoje myšlenky, postřehy, kreslila si atd. po všech možných papírcích, sešitech, ubrouscích... Tak před půl rokem jsem si řekla-tak, je čas všechno sesbírat, vytrhat ze sešitů a dát to pěkně na jedno místečko-a něco jako "tajná" skříňka se opravdu zrodilo. Byla jsem na to dost pyšná, cítila jsem, že ty moje myšlenky opravdu "existují", že se mám vždy k čemu vrátit. Taky jsem si slíbila, že i nadále do té krabičky budu přispívat, ale nebudu ji otvírat. Jen "...v den opravdu významný..." Před čtyřmi týdny jsem si začala dělat ve všem ooobrovskou očistu. Ve všem, i v těch papírcích. Pár jsem si jich přečetla a pak je šla spálit, popel z nich jsem vyhodila do popelnice. Byl to útěk? V určitém slova smyslu určitě, ale já to cítila jako velkou úlevu. Nebyl to pro mě zas tak lehký krok(jak by se mohlo zdát). Občas je potřeba si říct: teď udělám tu tlustou (proč se říká černou?) čáru. Nikdy ji ale neuděláš dokonalou- myslím tím, že člověk na to prostě není dělaný, má pamět, tý se nezbavíš. To, co si máš pamatovat, si prostě z hlavy nevysypeš a nespálíš. Ale aspoň pro ten pocit, že jdeš dál, že není dobrý vázat se na minulost, jen si s sebou nést to krásný, poučný, opravdu potřebný. Není toho moc, člověk by si měl umět vybírat jen to nejdůležitější. A místa, která ve mně něco evokují? Tak o tom bych mohla psát a psát a psát, ale bylo by to zbytečné. Víš proč? Došla jsem k názoru, že jeden způsob, jak se dělí lidé je tenhle:1)jsou lidé, kteří mají co říct(ale dost často mlčí) a 2) jsou lidé, kteří nemají co říct, ale stejně mluví...Zastavit se, mlčet a přemýšlet, udělat si očistu, i přesto, že v tomhle období se bude člověk ostatním jevit jako největší introvert, podivín, tichý blázen, ztrátí pár "kamarádů". Udělá si jasno...ve spoustě věcí. Teď už budu zas mlčet. (je to moje první kritika po čtyřech týdnech mlčení, čtení a pozorování, tak sorry za tu obsáhlost)

Už jsem ti to jednou říkal... Umění není vědět, proč člověk utíká. Umění je mít za sebou v písku takové stopy, aby od nich člověk utíkat nechtěl. Na druhou stranu...útěky mají své kouzlo a patří k Tobě jako jméno Klára ke 'Queen of sand'. A nezapomeň prosím, ať už utečeš kamkoliv, říct mi, kam utíkáš... Ned(&tip)

Bylo to pěkné, opravdu na zamyšlení .... ale příliš jsi opakovala slova po sobě. Děláš-li to mockrát za sebou, přestane to mít to kouzlo. T.

*18*