Lovec stesti

Chci byt stastna a tak delam pro sebe neustale veci, ktere me stestim naplnuji. A jak se jeden stava lety moudrejsim, zjistuje, ze k tomu pocitu stesti staci strasne malo. Pro me je to  treba na vikend vypadnout z mesta do prirody a byt cely den  na cerstvem vzduchu. Je jedno jestli na lyzich, na kole nebo jen tak po vlastnich.  Vcera byla sobota, a bylo taky pod mrakem. Rozhodli jsme se proto jit na prochazku jenom kratce za mesto

            Vsude blato, jelikoz pred vikendem dva dny prselo a tak jsme museli lezt vice mene po stranich nez jsme zjistili, ze podel reky  muze byt cesta lepsi. Byla. Je tam totiz dlouha sucha trava, ktera vsakla vsechnu tu vodu do sebe. Pomalu kazdy dva metry bylo videt pozustatky prace bobru. Bylo mi smutno videt krasny  zdravy stromy, a vsechny dole. Lezeli tu jak zapomenuti vojaci v poli, vsechny s cerstvym okousanim ve tvaru presypacich hodin. Bobri zuby pracuji jak male sekerky. Vystipavaji kousek po kousku.  Strom za stromem. Az metrove okraje brehu reky Rouge pak padaji do vody, protoze je nema co drzet pohromade.

      Na zemi se valela taky spousta shnilych briz. Bob rekl, ze kdysi nekdo privezl na lodi z Evropy  brouka, co skodi brizam a od te doby nam brizy umiraji. Kamkoliv jedu v Ontariu, vidim umirat brizy. Zlobila jsem se na bobry i  evropskeho skudce.

Hledala jsem se prvni naznaky jara. Smrky a borovicky svitili nadhernou svezi zelenou, ale vsechno okolo vypadalo uplne mrtve.Suche, zaprasene, bez zivota. Par zelenych listku travy bylo videt pod nohama  a taky jsem cestou potkala  jivu s malymi kocickami. Trochu malo na konec brezna, pomyslela jsem si.

          Chtela jsem videt nejakyho bobra, ale videla jsem akorat vydru.  Mela  domek na druhe strane reky, ale neplavala napric. Plavala asi dvacet metru proti proudu a pak se nechala proudem dopravit az domu.

        Vzdycky kdyz jdu takhle lesem, tak myslim na Indiany, jak muselo byt pro ne tezke prezivat zdejsi zimy. Vzpominam na ne proto, ze je mam od mala zazite jako Vinetua a jeho bratry Apace v krajine, kde je teplo  po cely rok a obcas se kolem prezenou bizoni. Ale tady je teplo jen od cervna do zari. Zdejsi Indiani se zivili hlavne lovem a pestovanim kukurice a dyni. Hraju si takovou hru. Jako ze jsem Indian a ze jsem na lovu a musim ulovit neco k jidlu.  Nejdrive me napadlo, ze bych asi zemrela hlady. Ale pak jsem videla na rece kachnu s kacerem. Sami dva. Pluli blizko jeden druheho, tise a s porozumnenim. Splyvali s rekou i okolim.  Za chvili na to pet metru ode me prebehla lanka.  Tedy vypadala jako lanka, ona byla moc rychla. Fascinovalo me, ze mela ocas jako pes  a nahoru.

       Jsem tu s Nahany. Nahany je pes z utulku, napul vlk a na pul husky. Je krasna a taha me do kopce. Neni moje, mam ji jen pujcenou na tu prochazku.Je chytra a takhle vychovanyho psa bych si vzala klidne i domu. 

       Po ctyrech hodinach chuze, zacinam citit v nohach unavu. Citim, jak mam vyfoukane tvare od vetru.  Sedla jsem si k televizi a nalila sklenicku, dve mandloveho likeru a zacala drimat. Zrovna tak, jak to dela moje babicka, zrovna tak jak to uz leta dela i moje maminka. 'Tohle je starnuti', napadlo me. 'Inu, ani moudrost neni zadarmo', usmala jsem se a upadala hloubeji a hloubeji do sladke drimoty…