Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak lidé...
23. 08. 2000
1
0
3219
Autor
Brablenec_P
Jak lidé jdou tak životem,
a občas klopýtají,
setkávají se s cvrkotem,
při kterém dech se tají.
Jak lidé životem se toulají,
je toho tolik k vidění.
Když náhodou se potkají,
snad nemají ani tušení:
Co touha vlastně znamená,
proč život vlastně je?
Teď fakt nedělám ramena,
ptám se. Tak to je!
Těch otázek je spousta;
koho ptát se, nevím sám.
Kdo nemá citu kouska?
Mé srdce - je dokořán.
To není vůbec lehké,
vyřknout všechno hned.
Vždyť teď je to tak křehké,
přitom sladké jako med.
A proto prosím nespěchejte,
žijte krásně - o to jde!
Mluvte spolu, nekoukejte,
na ničem jiném nesejde.
brabl: bez pokusů není výsledků... mě šlo o to, že forma básně ztěžuje vyjádření myšlenek (obazvlášť filosofických) natolik, až už vůbec nemusejí být sdělný...
jak lidé zvykem jatí.
My bychom vzhůru do lásky,
aj sobectvím jsme spjati.
BTW: veršovat (zbásnit) takovéto věci bych se bál... jediný člověk, kterému se to podle mě daří je Šíla.
BTW2: po přečtení Falčina Pozvánce do života přidávám ještě tuto básnířku...
Brablenec_P
24. 08. 2000
Dobrej pokus...Mirosl.,Klár.,Mer. : jako vždycky podepisuju: Dědouch:-)