PARALELNÍ SVĚT-15

Major Karel Pokorný, který měl na sobě uniformu německého vojáka sbíhal schodiště z druhého patra do prvního, přičemž od shora uslyšel výkřik německého důstojníka.

„Zadržte vojáka, kterej krvácí! Je to převlečenej vodbojář!“ rozlehlo se domem, zrovna, když míjel v prvním poschodí dva gestapáky. Zraky obou mužů v kožených oblecích na něho okamžitě spočinuly. V následující vteřině se prudce rozmáchl pažbou pušky a jednoho gestapáka udeřil do obličeje. Ten vykřikl a skácel se na podlahu. O vteřinu později druhému pravou nohou vykopl z ruky pistoli, z niž vyšel výstřel. Vzápětí odražená kulka od podlahy zasáhla gestapáka do boku. Major levou botou kopl do pistole a ta se rozjela po podlaze k jejímu konci. A na jejím konci pod zábradlím přepadla dolu. Mezitím zasažený gestapák se bolestí rozkřikl, přičemž ho major obouručně uchopil, i když se vzpouzel.

„Hilfe!“ vykřikl gestapák, kterého Pokorný držel levou paží pod krkem, před sebou. Přitom zpoza něho vystřelil na německého vojáka, který běžel po schodech od druhého patra. Voják se vprostřed schodiště zastavil, dopadl na zábradlí, u něhož poté za sténání zůstal ležet.

  Major pevně loktem sevřel gestapáka pod krkem a vší silou se s ním přemístil ke schodům vedoucím do přízemí. Z nich zazněly dva výstřely od jiného gestapáka. Jedna z kulek prolétla těsně Pokornému kolem hlavy a druhá zasáhla do hrudi toho gestapáka, za jehož tělem se kryl. Ten vykřikl a major ho vší silou prudce srazil ze schodiště dolů. Přitom se vrhl do strany k podlaze. Opět kolem něho prolétly dvě kulky, které ale vypálil gestapák ležící na podlaze v patře, jehož předtím udeřil pažbou. Pohotově na něho vystřelil a ten se z boku převalil na záda, přičemž mu vypadla z ruky pistole.

  Poté vytáhl z pouzdra za opaskem nůž, který mrštil na gestapáka, co byl na schodech. Ten ze sebe shodil zraněného kolegu, jehož Pokorný srazil na schodiště a stiskl spoušť pistole. Třeskl výstřel a vypálená kulka zasáhla lampu na zdi. Ta se okamžitě roztříštila na kusy. Gestapák, co vystřelil, rozhodil rukama a za řevu se zaraženou čepelí v dolní části krku, se svalil na schody.   

  Major rychle seběhl schodištěm do přízemí, přičemž za sebou zaslechl několik výstřelů, ale všechny kulky se zaryly do zdi.

 Poté se rozeběhl chodbou ke dveřím domu. U nich spatřil vojáka, který neměl tušení kdo je. Dvakrát stiskl spoušť a Němec se zhroutil. V běhu ho přeskočil a ocitl se u dveří. Pak schválně vyvrávoral na ulici. V tu chvíli vše vsadil na jednu kartu. Na ulici bylo několik německých vojáků, kteří po zaslechnutí střelby běželi ke vchodu.

„Rychle! Je tam nějakej, co má na sobě naší uniformu a střílí po nás!“ vykřikl německy. Vojáci hned vběhli do vchodu, zatím co on došel k nákladnímu automobilu, v němž  seděl řidič. Prudkým pohybem otevřel dveře a překvapeného muže vytáhl z kabiny. Jedním úderem pěsti ho zasáhl do spánku a Němec klesl bezvládně na zem. Ve stejný okamžik ze vchodu domu vyběhl německý důstojník s vojáky. Vzápětí uviděli, jak do náklaďáku u kterého leží na zemi voják nasedá postava.

„To je von! Střílejte!“ vykřikl poručík, přičemž major otočil klíčky v zapalování a sešlápl pedál od plynu. Za prvních výstřelů se nákladní automobil rozjel ulicí.

„Nesmí nám ujet!“ křičel důstojník, který vztekle střílel z pistole na rychle vzdalující se nákladní vozidlo.

„Za nim!“ vyhrkl a rozeběhl se k nejbližšímu vozidlu.

 Major si stačil nasadit na oči brýle, kterými vše viděl, jakoby byl den a nezmenšenou rychlostí zahnul do další ulice. Přitom postřehl ve zpětných zrcátkách rozsvícená světla  aut, co se za ním rozjela.

„Halo! Pane podplukovníku a pane nadporučíku. Navigujte mě, kde se sejdeme,“ řekl do mini mikrofonku, který měl přichycený na límci.

                                      KONEC PATNÁCTÉ ČÁSTI