Ztratil se ... cit?

se smutnýma očima

klečel

a tak hluboce se díval

docela maličký

V těch očích

byl smutek

a bolest

a oddanost sluhy

Přistoupil jsem k němu

vítr pohrál si

s pramenem

jeho pískových vlasů

Spadl mu do očí

jakoby varoval

„Ne, nechoď dál“.

A nic

a kolem tráva

a stromy

a pár uvadlých květů

možná, chtěly  by říct světu …

Co vlastně?

Pramen

vrátil se na místo

já věděl najisto

že sám bál jsem se.

Bál jsem se samoty

a beznaděje

a prázdna

a tmy

a vlastně i

Slunce.

A tak jsem se obrátil

v zádech

cítil jeho pohled.

Ty oči

teď už -

vysušil je vítr

určitě

nedovolil plakat

ani já nepláču

Odcházím . . .