Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříhoda
30. 03. 2004
1
0
1812
Autor
Hanca
Stojím na zastávce a čekám na tramvaj, která stále nejede, zastavuje spoj jedoucí jiným směrem. Přemýšlím co potřebuji koupit k večeři. Přijíždí tramvaj z protisměru. Nevidím na ni přes tramvaj stojící na zastávce. Tato odjíždí, odkrývá se výhled. Najednou vidím otřesný pohled. Mezi koly tramvaje leží nějaká osoba. Je to starší žena. Nohy a část těla má pod tramvají a hlava a horní část těla leží mimo tramvaj. Mladý muž, zřejmě dle vzhledu Ind, asi medik, neboť poblíž jsou vysokoškolské koleje právě pro mediky, zjišťuje tep na krku, podkládá ženě hlavu a pod ni dává bílý šátek. Lidé se kolem ní shlukují. Napadne mi, že bych mohla zavolat sanitku, bavím se s lidmi na zastávce a jedna paní říká: "Už tam někdo volal". Stojím a přijíždí můj spoj. Na dveřích má "mimo provoz". Je slyšet houkačku a přijíždějící sanitku, vybíhají 2 muži, ukazuji jim kam jít. Paní krvácí z nosu a křičí, jedna žena na zastávce říká: "Nemůžu se na to dívat" a já povídám : "To je život". Na kolejích leží rozsypané tašky a plyšová hračka tučňáka, asi nějaký dárek pro vnouče. Vlastně jsem nepomohla nic, jen navedla lékaře správným směrem.. Říkám si: "Snad té ženě pomohou". Je to hrozné. Konečně nastupuji do své tramvaje a jednu nakoupit. Kupuji velký kulatý pecen chleba. Nemám tašku, tak ho nesu v ruce. Nádherně voní. Přecházím přes silnici a říkám si: "Jsem zdravá, neměla jsem nehodu a vlastně mám štěstí". Doma na mě čeká syn, na stole leží koláč od babičky a říkám si: "Jsem ráda na světě".
Je to opravdu tak - někdy, když slyším vyprávění ze života mých kamarádů, tak si říkám, jestli vlastně moje problémy nejsou malicherný.Můžeme být rádi, že vidíme, slyšíme, můžeme se ze spousty věcí radovat, ...proč si jen stěžovat, musíme si vychutnat to, co za to stojí, aby náš život za něco stál.
Je to napsane pekne a vecne,neni to dlouhe (priznam se, ze dlouhe povidky me take odrazuji, obzvlast, jsou-li psany drobnym pismem). Je zrejme, ze je to autenticky zazitek. Zivot ve velkomeste uz je takovy a bohuzel podobne i horsi prihody se stavaji.
Libi se mi zaver povidky a davam tip.
Parricida: To se mi tedy zdá, jsou dlouhé a písmáci jejich čtením nechtějí ztrácet čas, myslím, ale třeba tomu tak není.
Je to opravdu příhoda, která se mi stala la a popsána do všech detailů, asi ty tramvaje tam jsou hodně nasoukané, ale příběh se stal opravdu tak, je to vlastně takové vyprávění.
Hned na začátku mi před očima začaly probíhat šaliny ... promiň, ale taková koncentrace tramvají na jeden odstavec je .. ehm ... úctyhodná. :o)