Planeta Iremae 3 - 13. kapitola

  „Já vím, není to to na co jsi zvyklá. Taky doufám, že ti nebude vadit že jsem vás ubytoval v jednom pokoji. Je to pokoj pro hosty. Jako profesor bohužel mohu využívat pouze omezené kapacity. Kdyby si snad na tebe ten cizák troufnul, tak si s ním určitě poradíš“ povídal Urmin s úšklebkem „třeba ho můžeš učit náš jazyk, stejně teď nemáš co na práci.“ Zatímco se Richard rozhlížel po čistém a účelně vybaveném pokoji, vybalovala Janis své věci.
„Hlavně ho neuč magii, ať tě nakonec netrumfne“ Naštvaně se na něj podívala. Znala tyhle Urminovy vtipy a bohužel nebyly tak vtipné, jak si Urmin zřejmě myslel.
„Samozřejmě nechci, abys měl kvůli mě nějaké problémy. Co nejdřív se poohlédnu po nějaké práci a bytu ve městě“
„Ty a pracovat? To jsou mi novinky! Hmm... Zeptám se, jestli není volné místo nějakého pomocníka. S tvými schopnostmi bys mohla být pro univerzitu užitečná.“ a zavřel dveře.
„Tak zatím“ poslal ji ještě přes dvěře myšlenkově. Richard vzal do ruky knihu, která ležela na stole, zběžně si prohlédl vazbu a zkoumal písmo, kterým byla psaná. Bylo psané kovovým perem a rovnoměrné tahy svědčily o umu písaře. Rychle si vyhledal v databázi, co ví historických technikách psaní kníh.
„Tak co s tebou?“ řekla unaveně Janis a prohlížela si spolubydlícího. Richard se otočil, usmál se na ni a s minimálním zkomolením zopakoval: „Tak co s tebou?“

  „Zdá se, že se snaží naučit naši řeč“ pomyslela si. Ukázala na sebe a řekla „Janis“. Přesně na tohle čekal. Konečně pokus o komunikaci. Usmál se a ukázal na sebe: „Richard“, pak ukázal na ni a řekl: „Janis“ Když viděl, jak kývá hlavou a snaží se vyslovit jeho jméno ukázal na knihu a čekal. „Kniha“, řekla Janis „stůl, židle, dveře, postel, okno....“ pokračovala, jak postupně ukazoval na jednotlivé předměty v místnosti.
„Výborně! A teď základy matematiky“ řekl si Richard a vytáhl s kapsy příruční tablet. Dálkově nakreslil několik obrázků koleček a symbolů představujících sčítání a odčítání a nechal je zobrazit na displeji. Když ji tablet podával s úlekem uskočila. Bylo to poprvé, co viděla nějaký magický předmět, jehož magii nebyla schopna cítit a tento předmět byl zcela jistě magický, neboť neznámým způsobem vydával světlo. Dostala strach. Napadlo ji, že je možné, že ten cizinec je schopen tak silné magie, že ji znemožňuje ji u něj poznat.
„Je možné, že svou slabou magickou schopnost pouze předstírá, aby všechny zmátl a získal si jejich přízeň?“ zvažovala. Začala pomalu couvat ke dveřím. Ačkoli se ji snažil úsměvy a pohyby rukou naznačit, že je to jeho chyba, rozběhla se za Urminem.
„To jsem to zase jednou pěkně zpackal“, pomyslel si Richard. Ve své horlivé snaze naučit se základy jazyka svých nových přátel, si neuvědomil neobvyklost svého kapesního počítače. Uvažoval, co se teď stane. Mohli by se jej klidně pokusit zajmout a prošacovat a zavřít do vězení, nebo i zabít. Rozhodoval se, zda má uprchnout, nebo zůstat. Pokud by uprchl, neměl by příliš velké šance na únik. Nacházel se v cizím městě, bez znalosti místních poměrů a jazyka místních obyvatel. Rozhodl se tedy zůstat. Věřil v dobrou vůli „překladatele“ a jeho pomocníků, obzvlášť ta mladá žena, která s ním bydlela v něm vzbuzovala důveru.

  Když vyhlédl z dveří uviděl ji stát za rohem chodby. Myslel, že poběží pro ostatní, ale místo toho tam jenom stála a nechápavě se na něj dívala. Chvíli tak jen tak stáli a dívali se na sebe.
„Co si asi myslí“ uvažovala Janis a myšlenkově informovala Urmina o jeho chování.
„Už jsem tady“ objevil se jí Urmin za zády. Vstoupili do pokoje a uviděli Richarda sedět na židli, kam se posadil když uviděl Urmina přicházet. Ukázal na Janis a řekl „Janis“, pak ukázal na Urmina a snažil se mu naznačit, aby mu řekl své jméno. Ten hned pochopil jeho záměr a vyslovil vzorově své jméno. Richard jej zopakoval a snažil se mu podat tablet. Urmin chvíli s přivřenýma očima zkoumal předmět magickou silou, ale neobjevil na něm sebemenší magickou schopnost. Opatrně jej tedy vzal do ruky a prohlížel si jej. Překvapila jej především lehkost předmětu. Byl světle modré barvy tvaru plochého kvádru se zaoblenými hranami. Na jedné straně měl slabě zářící část a řadu plochých výběžků umístěných do několika řad. Hmota z které byl vyroben byla matná a neuvěřitelně hladká.
„Hmm.. Bude lepší, když se o tom předmětu poradím s rektorem. Myslíš, že mu bude vadit, když si jej na chvíli půjčím?“
„Těžko říct. Zkus to“ pokrčila Janis rameny. Když se snažili Richardovi posunky vysvětlit, že si předmět na chvíli půjčí nebyl nijak překvapen. Vlastně s tím počítal. Ačkoli pro něj byl tablet velmi cenný, neboť obsahoval velké množství dat, které neměl z důvodu nedostatečné kapacity uloženy v implantátu a o zálohu jejichž podstatné části se pokoušel už od Urminova příchodu, souhlasil s tím, že bude lepší jim tablet vydat. Doufal, že mu jej vrátí. Především však byl rád, že se nepokusili vzít mu i další vybavení, které měl v batohu, především jeho pulzní zbraň.

  „Budeš ho muset zatím pohlídat. Vypadá to že se snaží komunikovat. Zajdi s ním třeba do nějaké přednáškové místnosti a pokus se jej naučit alespoň základy jazyka. Kdyby se o něco pokoušel, použij kouzla... však víš“
„Dobrá, nespustím z něj oči.“ Odpověděla váhavě Janis. Urmin zatím teleportoval přímo před rektorovu kancelář. Zatímco čekal, než jej písař pustí přemýšlel o tom, zda je vůbec vhodné takovou věcí rektora opět zdržovat, ale nakonec se rozhodl, že nic neponechá náhodě. Když byl vpuštěn, šel rovnou k věci.
„Nevím, co si mám o tom předmětu myslet. Nikdy jsem nic takového neviděl. Přesto se domnívám, že není nebezpečný“ prohlížel si rektor se zájmem předmět „náš host dosud neprojevil sebemenší známky agrese. Rozhodně nemůže být řeč o jakékoli spojitosti s lovci hledající Janis. Setkali jste se s ním přece náhodou. Kde je vůbec teď?“
„Poslal jsem Janis, aby se jej pokusila naučit náš jazyk“ odpověděl Urmin. „Správně. Je vhodné, aby ho měl stále někdo na očích. Mohlo by se například jednat o nepřátelského zvěda. V současné napjaté situaci bych se ani nedivil. Máme snad odevšad hlášeno značné přeskupování vojenských sil. Na severu se spojují hordy skřetů, na jihu vojska, trpaslíci vytváří domobranu, mágové jakbysmet. Nejhorší ale je, že poblíž hranice nejvýchodnějšího království byli hlášeni černí mágové.“
„Ano slyšel jsem“, pokýval hlavou Urmin.

  „Musíme se rychle připravit. Je potřeba připravit zásoby a magické svitky. I ty bys měl koncentrovat svou sílu, neboť se schyluje k bitvě. Dokonce mág Certuin nás upozorňuje, abychom situaci nepodcenili a já se budu jeho radou řídit, i když není členem rady, ale žije sám na tom svém ostrově. Mysli si o tom co chceš“ pokračoval rektor a mírně zvýšil hlas. „S tím souhlasím“, nedalo to Urminovi, „vždyť víš, že jej tak trochu považuji za svého přítele.“
„Jistě, zapoměl jsem. Mám teď mnoho starostí. Možná již příští týden dorazí vojska k Bílé věži a my budeme povoláni do zbraně. Nemusí to být nic vážného, ale pokud bude na straně vojska tolik nepřátelských mágů, mohlo by to být i vážné. Určitě mají taky něco v záloze.“ Po krátké pomlce pokračoval: "Ale abych se vrátil k tvému drobnému problému, myslím, že není třeba se tím zatím zaobírat..."