Mír od šmíru

Mír od šmíru

Stověžatá matka měst gestem vyplavila oko slz. Po nábřeží se toulá kropenatá kočka.

Čočky si zapomněla doma. Nevadí, je slabí vánek ze sedmého podlaží. Slunce praží

do světlíku. Poslední šváb se taky vydal sehnat něco k snědku prací. Do ulic se vrací touha

měnit. Svetr se nelíbí. Koupit nový stojí sebezapírání. Směnit?

Muž:       Nekupuji toto každý den. Je to úctyhodný výrobek?

Žena:      V této relaci jsem viděla pouze tento typ.

Muž:       Na jakém kanálu?

Žena:     To nevím tak zcela jistě.

Muž:      Jste si jista sama sebou?

Žena:    Po porodu cítím bolesti.

Muž:     Tedy vezmu si ho! Zabalit spacák…..

Žena:    Samozřejmě je to zřejmé z Vaší štědrosti.

Kdo se postavil do fronty byl považován za požitkáře.

Důchodce se vzdal svého jména na poslední chvíli.Pochopil, že nedostane nadílku. Tluče holí do zlaté cedule na NÁMĚSTÍ MÍRU. Splašená zpráva obletěla svět. Každý si jí zašil do mozkomíšní dutiny.

Chléb je odedneška dražší o peny.

Pěny se dostalo jen uzavřeným. Voda kapala klapni klap. Geny sklízely ovoce zelináře.

Sklad byl vyrabován do šmíru. Lidé se toulali na pomezí Super. Obchod obstarával děda.

Vševědoucí míč losoval vyvolené z osudí. Nudí se jen na krchově hrobník.

Hrobník:        Beze jména? Zejména doporučuji. Vandalové se nemají na čem učit psát.

                      Máte psa? Též s obojkem?

Odběratel:    Též!

Hrobník:      Prosím o podpísek do kolonky beze jmenný.

Odběratel:   Děkuji Vám za funkčnost. Čas jsou koláče.

Klika se posunula do zakryté části měsíce. Vešel.

Ten: Dámy a pánové! Nastal čas měnit značku našich praček. Peněz se dostane kdekomu?

        Je to politické rozhodnutí. Nikdo nikoho nenutí. Volby ukáží, že žít v naší zemi je

        radost. Dosti o tom, mnoho práce je před pětiletým plánem obnovy kuchyňské linky.

Reportér: Co z této reformy zůstane, když babičky nebudou péci koláče dle formy po před-

                cích.

Ten: Odvážné tvrzení, které mohou vyvrátit pouze stromy pouličního osvětlení, a jak vidíte,

                stojí.

……………………………………………………………………………………………………….

(V sále se ozval hrobový smích. Reportér zčervenal, zavrávoral a byl vyhozen na minutu.)

……………………………………………………………………………………………………….

Propasíroval jsem se na konec města. Byl krásný den a já ho chtěl prožít v obklíčení kleče.

Miloval jsem přírodu.

A ta nebyla již patrná z očí holoubat v lodžii uložených.