Po ránu se nejvíce plíce zapotí

Po ránu se nejvíce plíce zapotí

Je to prapodivný katechismus. Jít do kůlny a rýpat do dřeva. Než se člověk rozhodne, tedy ujistí

se jídlem, chutí, že to snese, musí absolvovat základní rituál.

Stlačit vzduch vycházející z útrob na bod mrazu. Venku je tedy většinou zima, protože chodit s nožem kolem chalupy v létě,

to by mohl každý z nás rovnou odletět a nevracet se na místo účinku. To jistě chápete. Tak úplně to nejde.

 Je otázkou, jak na tuto proceduru bude reagovat soused, když se vykloní z okna a míří si to rovnou k vám. Říci mu, kamaráde, úplněk poskytuje liškám úkryt, je holý nesmysl. Jak tedy tvořit?

Dle návodu na zadní straně (Té malé!!) si každý z nás může představit, jak na to!

1)   Manželka musí jíst koprovku, aby kaše byla k světu.

2)   Dítě se nesmí drbat na pravém stehně, jelikož by se mohlo stát sebe středným.

3)   Pokouše-li Vás zebra ze ZOO, je nutné zaujmout kladné stanovisko k výskytu zvěře.

4)   Jste-li zklamán svou životní situací po křtu, neberte to vážně.

5)   Vně okenic je dobré míti alobal, ale nikoli tlustší, než poslední píseň z radia.

6)   Zájezdní hostinec je většinou na kolečkách. Proto domů nedojede.

7)   ………………………………………………………………..

Ono se to řekne, klekni si na lopatky a utvoř sousoší. Ale kde hledat inspiraci? Ztráta naděje je největší hřích, proto bych se nebál mračen ze západu. Rýpu do dřeva a děti mají radost v pískovišti. Slunce vzejde nad mraky, piškoty zvlhlé z mlází vysuší. Je hezky na světě.

Nikdo netuší, jak dlouho. Tedy dle návodu stavím slova za sebe, tvořím v rozkoši košík plný ovoce, plodů moře, souše.

Piji vodu. Umělec je světlo na lampě. Můra usíná si proto bez pískotu.