Poprava budíku

Rozbil jsem budík,
netiká,
škoda však není
veliká.

Neměl mi zvonit
u hlavy,
nemusel teď být
churavý.

Že zvonil po ránu
v sobotu,
je vhodný akorát
do šrotu.

Kdo mne však budit má
do práce?
Přestává tu všechna
legrace.

Vše, co mi vypadlo
z budíku,
já sesypal jsem do
uzlíku,

ručičky, kolečka,
matičky,
všechno je příšerně
maličký.

Výsledek budíku
popravy
v uzlíku nes` jsem do
opravy.

Hodinář chytnul se
za bradu,
když viděl součástek
hromadu.

Z toho lze, ač je to
nemilé,
udělat perpetuum
mobile,

z trosek těch, jak tomu
rozumím,
budík už, bohužel,
neumím.

Teď musím šetřiti
na nový,
kdy bude, to sotva
někdo ví.

S budíkem nastane
lepší čas,
do práce chodit zas
budu včas.