Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStařena
02. 04. 2004
11
6
6253
Autor
Robinia
Už nedoufá v jaro,
jen záblesk úsměvu
ač v očích stále smutek,
Už nic, nic víc,
chce jenom klid,
trpká vráska kolem rtů,
to pro ten stín,
co za čelem leží,
dlouhý a tmavý
jak kroniky věků,
prokletí tíživých upomínek,
nikdy nesplacených dluhů,
vina otců
jak věčné břemeno,
jehož se nezbaví
nikdo z vnuků.
6 názorů
smutné jako život v pozdní době - napadl mě taky "stařec" (ať je to komplet) - bude u mě...
hezké a výstižné T*
smutné jako život v pozdní době - napadl mě taky "stařec" (ať je to komplet) - bude u mě...
hezké a výstižné T*
Přesto, že nevěřím na tíhu viny otců… na nesplatitelné „dluhy“ a na břemena, jichž se ani vnuci nezbaví… přesto se mi líbí… přesto mi připadá velmi krásná… T*