Strach, bolest a smrt

Je půlnoc, ležím ti pod postelí.

Proč třepeš se? Je ti snad zima?

Proč nespíš? Mám ti snad zpívat?

Halí, belí,

koně v zelí,

a já ležím pod postelí.

Tvojí.

Já jsem tvůj vrah,

já jsem tvuj strach a bolest.

Já jsem tvá smrt.

Jsi vyděšená? Bojíš se?

Máš sucho v hrdle?

Tady máš, napij se!

Napij se svojí krve!

Řízni se nožem,

uhas svou žízeň,

pojď pod postel ke mně si vlézt.

Řízni se a ucítíš mě,

protože já jsem tvá bolest.

Já jsem tvůj vrah,

já jsem tvuj strach a bolest.

Já jsem tvá smrt.

Šest hodin zbývá do rozednění.

Za těch šest hodin se všechno změní.

Neucítíš už nic,

nemusíš se bát.

Jen já si budu muset najít

někoho jiného, s kým si pak budu hrát.

Ještě však jsem tu s tebou.

BAF!

Hahá! Lekla jsi se?

Nožičky strachem tě zebou?

Jsem za tebou!

A teď před tebou!

Vidíš mě? Ne?

Ale určitě mě cítíš!

Cítíš jak tuhnou ti svaly,

jak chlad vstupuje ti do těla.

Upadáš do tmy -

brzy svou práci dodělám -

už úplně podlehla jsi smrti,

svěřila se do náruče mojí.

Já teď půjdu strašit jiné děti.

Ne, nenechám je na pokoji.

Jsem totiž nejstrašnější vrah.

Jsem smrt.

Jsem bolest.

Jsem strach.